Ať už je tomu jakkoliv, faktem zůstává, že tiskař jednoho polského slovníku Johannes Daubmannus vydal uvedeného roku 1691 svod pramenů o chazarské otázce a to v jediné podobě schopné obsáhnout všechno to různorodé čtení, které ti, co nosí pero v náušnici a z úst si dělají kalamář, shromažďovali a ztráceli po staletí. Dílo vyšlo jako lexikon o Chazarech pod názvem Lexicon Cosri.
Ve Frankfurtě nad Mohanem se za jarního veletrhu Léta Páně 1629 ukazovalo plno všelijakých pozoruhodností, jež měly sloužit k obveselení domácích nebo odjinud příchozích vystavovatelů, zákazníků nebo také jen zvědavých zevlounů…
Vyrazili jsme vlakem s Vláďou Brabencem. Bylo to v zimě. Naproti faře byla hospoda. Nejdřív jsme se šli podívat k faře, nechávali jsme tam za sebou ve sněhu stopy, a protože byla zima, vrátili jsme se brzy do hospody. Tam seděli dva pánové a pozorovali nás.
Skutečná, hluboká a trvalá proměna poměrů k lepšímu nemůže totiž dnes asi už opravdu vzejít z toho, že se prosadí, i kdyby to šlo, ten či onen, o tradiční politické představy opřený a koneckonců jen vnějškový, politický koncept.
Je to už sedmnáct dní, co nemůžu spát. Nemám tím na mysli běžnou nespavost. O nespavosti já totiž něco málo vím. Na vysoké škole mě už jednou podobná záležitost postihla. Říkám podobná záležitost, poněvadž nemám jistotu, jestli se její příznaky opravdu shodnou s tím, co se obvykle nespavostí nazývá…