• 1Řekl jim: „Někdo z vás bude mít přítele, půjde k němu o půlnoci a řekne mu: ‚Příteli, půjč mi tři chleby,
• 6protože právě teď ke mně přišel přítel, který je na cestách, a já mu nemám co dát.‘
• 7On mu zevnitř odpoví: ‚Neobtěžuj mne! Dveře jsou již zavřeny a děti jsou se mnou na lůžku. Nebudu přece vstávat, abych ti to dal.‘
• 8Pravím vám, i když nevstane a nevyhoví mu, ač je jeho přítel, vstane pro jeho neodbytnost a dá mu vše, co potřebuje.
• 9A tak vám pravím: Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno.
• 10Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno.
• 11Což je mezi vámi otec, který by dal svému synu hada, když ho prosí o rybu?
• 12Nebo by mu dal štíra, když ho prosí o vejce?
• 13Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec z nebe dá Ducha svatého těm, kdo ho prosí!“

• 1Tehdy byl Ježíš Duchem vyveden na poušť, aby byl pokoušen od ďábla.
• 2Postil se čtyřicet dní a čtyřicet nocí, až nakonec vyhladověl.
• 3Tu přistoupil pokušitel a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, řekni, ať z těchto kamenů jsou chleby.“
• 4On však odpověděl: „Je psáno: ‚Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.‘“
• 5Tu ho vezme ďábel do svatého města, postaví ho na vrcholek chrámu
• 6a řekne mu: „Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů; vždyť je psáno: ‚Svým andělům dá příkaz a na ruce tě vezmou, abys nenarazil nohou na kámen‘!“
• 7Ježíš mu pravil: „Je také psáno: ‚Nebudeš pokoušet Hospodina, Boha svého.‘“
• 8Pak ho ďábel vezme na velmi vysokou horu, ukáže mu všechna království světa i jejich slávu
• 9a řekne mu: „Toto všechno ti dám, padneš-li přede mnou a budeš se mi klanět.“
• 10Tu mu Ježíš odpoví: „Jdi z cesty, satane; neboť je psáno: ‚Hospodinu, Bohu svému, se budeš klanět a jeho jediného uctívat.‘“
• 11V té chvíli ho ďábel opustil, a hle, andělé přistoupili a obsluhovali ho.

• 1Davidův.
• 2Uvadají rychle jako tráva, jak zelené býlí zvadnou.
• 3Doufej v Hospodina, konej dobro, v zemi přebývej a zachovávej věrnost.
• 4Hledej blaho v Hospodinu, dá ti vše , oč požádá tvé srdce.
• 5Svou cestu svěř Hospodinu, doufej v něho, on sám bude jednat.
• 6Dá, že tvoje spravedlnost zazáří jak světlo, jako polední jas tvoje právo.
• 7Ztiš se před Hospodinem a čekej na něj. Nevzrušuj se kvůli tomu, kdo jde úspěšně svou cestou, nad tím, kdo strojí pikle.
• 8Odlož hněv a zanech rozhořčení, nevzrušuj se, ať se nedopustíš zlého,
• 9neboť zlovolníci budou vymýceni, ale kdo naději skládá v Hospodina, obdrží zemi.
• 10Ještě maličko a bude po svévolníkovi, všimneš-li si jeho místa, bude prázdné.
• 11Ale pokorní obdrží zemi a bude je blažit dokonalý pokoj.
• 12Proti spravedlivému strojí svévolník pikle, skřípe proti němu svými zuby.
• 13Je však Panovníkovi jen k smíchu, vždyť on vidí, že jeho den přijde.
• 14Svévolníci tasí meč, luk napínají, chtějí srazit poníženého a ubožáka, zabít ty, kdo chodí přímou cestou.
• 15Jejich meč však jim do srdce vnikne, jejich luky budou zpřeráženy.
• 16Lepší je to málo, co má spravedlivý, než bohatství mnoha svévolníků,
• 17neboť svévolníkům budou přeraženy paže, kdežto spravedlivé Hospodin vždy podepírá.
• 18Hospodinu jsou známy dny bezúhonných, jejich dědictví potrvá věčně.
• 19V čase zlém nebudou zahanbeni, najedí se dosyta i za dnů hladu.
• 20Avšak svévolníci zhynou, nepřátelé Hospodinovi se vytratí jak půvab lučin, vytratí se v dýmu.
• 21Svévolník si půjčuje a k splácení se nemá, spravedlivý se však slituje a dává.
• 22Požehnaní, ti obdrží zemi, zlořečení budou vymýceni.
• 23Hospodin činí krok muže pevným, našel zalíbení v jeho cestě.
• 24I kdyby klesal, nikdy neupadne, neboť Hospodin podpírá jeho ruku.
• 25Od své mladosti, a jsem už starý, jsem neviděl, že by byl opuštěn spravedlivý, nebo že by jeho potomci žebrali o chléb.
• 26Slituje se kdykoli a vypomůže půjčkou, také jeho potomci jsou požehnáním.
• 27Odstup od zla, konej dobro, navěky pak budeš bydlet v zemi ,
• 28neboť Hospodin miluje právo a své věrné neopouští.
• 29Spravedliví obdrží zemi a budou v ní bydlet navždy.
• 30Ústa spravedlivého pronášejí moudrost, jeho jazyk vyhlašuje právo.
• 31Má v svém srdci Boží zákon, jeho kroky nezakolísají.
• 32Svévolník však číhá na spravedlivého, chce ho uštvat k smrti.
• 33Ale Hospodin ho v jeho ruce neponechá, nedopustí, aby svévolně byl souzen.
• 34Slož naději v Hospodina, drž se jeho cesty; povýší tě a obdržíš zemi a spatříš, jak budou svévolníci vymýceni.
• 35Viděl jsem krutého svévolníka: rozpínal se jako bujné křoví;
• 36odešel a není, hledal jsem ho, nebyl k nalezení.
• 37Přidržuj se bezúhonného, hleď na přímého; pokojný muž bude mít potomstvo.
• 38Zato vzpurní budou do jednoho vyhlazeni, potomstvo svévolníků bude vymýceno.
• 39Hospodin je spása spravedlivých, záštitou v čas soužení jim bývá.
• 40Hospodin jim pomáhá a vyváznout jim dává, dá jim z moci svévolníků vyváznout a zachrání je, protože se k němu utíkají.

• Žalmy 2

• 1Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříšných, který nesedává s posměvači,
• 2nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci.
• 3Je jako strom zasazený u tekoucí vody, který dává své ovoce v pravý čas, jemuž listí neuvadá. Vše, co podnikne, se zdaří.
• 4Se svévolníky je tomu jinak: jsou jak plevy hnané větrem.
• 5Na soudu svévolní neobstojí, ani hříšní v shromáždění spravedlivých.
• 6Hospodin zná cestu spravedlivých, ale cesta svévolníků vede do záhuby.

• 1Jednou se na něj lidé tlačili, aby slyšeli Boží slovo, a on stál u břehu jezera Genezaretského;
• 2tu uviděl, že u břehu jsou dvě lodi. Rybáři z nich vystoupili a vypírali sítě.
• 3Vstoupil do jedné z lodí, která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby odrazil kousek od břehu. Posadil se a z lodi učil zástupy.
• 4Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: „Zajeď na hlubinu a spusťte své sítě k lovu!“
• 5Šimon mu odpověděl: „Mistře, namáhali jsme se celou noc a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě.“
• 6Když to učinili, zahrnuli veliké množství ryb, až se jim sítě trhaly.
• 7Dali znamení svým společníkům na druhé lodi, aby jim přišli na pomoc. Oni přijeli a naplnili rybami obě lodi, že se až potápěly.
• 8Když to Šimon Petr uviděl, padl Ježíšovi k nohám a řekl: „Odejdi ode mne, Pane, vždyť já jsem člověk hříšný.“
• 9Neboť jeho i všechny, kteří s ním byli, pojal úžas nad tím lovem ryb;
• 10stejně i Jakuba a Jana, syny Zebedeovy, kteří byli Šimonovými druhy. Ježíš řekl Šimonovi: „Neboj se, od této chvíle budeš lovit lidi.“
• 11Přirazili s loďmi k zemi, všechno tam nechali a šli za ním.
• 12V jednom městě, kam Ježíš přišel, byl muž plný malomocenství. Jakmile Ježíše spatřil, padl tváří k zemi a prosil ho: „Pane, chceš-li, můžeš mě očistit.“
• 13On vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: „Chci, buď čist.“ A hned se jeho malomocenství ztratilo.
• 14Přikázal mu, aby nikomu nic neříkal: „Ale jdi,“ pravil, „ukaž se knězi a obětuj za své očištění, co Mojžíš přikázal – jim na svědectví.“
• 15Zvěst o něm se šířila stále víc a scházely se k němu celé zástupy, aby ho slyšely a byly uzdravovány ze svých nemocí.
• 16On však odcházíval na pustá místa a tam se modlil.
• 17Jednoho dne učil a kolem seděli farizeové a učitelé Zákona, kteří se sešli ze všech galilejských a judských vesnic i z Jeruzaléma. Moc Páně byla s ním, aby uzdravoval.
• 18A hle, muži nesli na nosítkách člověka, který byl ochrnutý, a snažili se ho vnést dovnitř a položit před něj.
• 19Když viděli, že ho nepronesou zástupem, vystoupili na střechu, udělali otvor v dlaždicích a spustili ochrnutého i s lůžkem přímo před Ježíše.
• 20Když viděl jejich víru, řekl tomu člověku: „Tvé hříchy jsou ti odpuštěny.“
• 21Zákoníci a farizeové začali uvažovat: „Kdo je ten člověk, že mluví tak rouhavě? Kdo může odpustit hříchy než sám Bůh?“
• 22Ježíš však poznal jejich myšlenky a odpověděl jim: „Jak to, že tak uvažujete?
• 23Je snadnější říci ‚Jsou ti odpuštěny tvé hříchy‘, nebo říci ‚Vstaň a choď‘?
• 24Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy,“ řekl ochrnutému: „Pravím ti, vstaň, vezmi své lůžko a jdi domů.“
• 25A ihned před nimi vstal, vzal to, na čem ležel, šel domů a chválil Boha.
• 26Všechny zachvátil úžas a chválili Boha. Byli naplněni bázní a říkali: „Co jsme dnes viděli, je nad naše chápání.“
• 27Pak vyšel a spatřil celníka jménem Levi, jak sedí v celnici, a řekl mu: „Pojď za mnou.“
• 28Levi nechal všeho, vstal a šel za ním.
• 29A ve svém domě mu připravil velikou hostinu. Bylo tam množství celníků a jiných, kteří s ním stolovali.
• 30Ale farizeové a jejich zákoníci reptali a řekli jeho učedníkům: „Jak to, že jíte s celníky a hříšníky?“
• 31Ježíš jim odpověděl: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní.
• 32Nepřišel jsem volat k pokání spravedlivé, ale hříšníky.“
• 33Oni mu řekli: „Učedníci Janovi se často postí a konají modlitby, stejně tak i učedníci farizeů; tvoji však jedí a pijí.“
• 34Ježíš jim řekl: „Můžete chtít, aby se hosté na svatbě postili, když je ženich s nimi?
• 35Přijdou však dny, kdy od nich bude ženich vzat; potom, v těch dnech, se budou postit.“
• 36Řekl jim i podobenství: „Nikdo neutrhne kus látky z nového šatu a nezalátá jím starý šat; jinak bude mít díru v novém a ke starému se záplata z nového nehodí.
• 37A nikdo nedává mladé víno do starých měchů; jinak mladé víno roztrhne měchy, samo vyteče a měchy přijdou nazmar.
• 38Nové víno se musí dát do nových měchů.
• 39Kdo se napije starého, nechce nové; řekne: ‚Staré je lepší.‘“

• 1 Pro předního zpěváka. Davidův.
• 2 Nebesa vypravují o Boží slávě, obloha hovoří o díle jeho rukou.
• 3 Svoji řeč předává jeden den druhému, noc noci sděluje poznatky.
• 4 Není to řeč lidská , nejsou to slova, takový hlas od nich nelze slyšet.
• 5 Jejich tón zvučí celičkou zemí, zní jejich hovor po širém světě. Bůh slunci na nebi postavil stan.
• 6 Ono jak ženich z komnaty vyjde, vesele jako rek, když běží k cíli.
• 7 Vychází na jednom okraji nebes, probíhá obloukem k druhému konci a nic se neskryje před jeho žárem.
• 8 Hospodinův zákon je dokonalý, udržuje při životě. Hospodinovo svědectví je pravdivé, nezkušený jím zmoudří.
• 9 Hospodinova ustanovení jsou přímá, jsou pro radost srdci. Hospodinovo přikázání je ryzí, dává očím světlo.
• 10 Hospodinova bázeň je čistá, obstojí navždy. Hospodinovy řády jsou pravda, jsou nejvýš spravedlivé,
• 11 nad zlato vzácnější, nad množství ryzího zlata, sladší než med, než včelí med z plástve.
• 12 Jsou poučením i pro tvého služebníka, když na ně dbá, má odměnu hojnou.
• 13 Kdo může rozpoznat bludy? Zprosť mě i vin , jež jsou mi skryty.
• 14 Též před opovážlivci chraň svého služebníka, nedopusť, aby mi vládli. Pak budu bez vady a shledán čistý, prost množství nevěrností.
• 15 Kéž se ti líbí řeč mých úst i to, o čem rozjímám v srdci, Hospodine, má skálo, vykupiteli můj!

22.kapitola

• 1Jóšijášovi bylo osm let, když začal kralovat, a kraloval v Jeruzalémě jedenatřicet let. Jeho matka se jmenovala Jedída; byla to dcera Adajáše z Boskatu.
• 2Činil to, co je správné v Hospodinových očích, chodil po všech cestách svého otce Davida a neuchyloval se napravo ani nalevo.
• 3V osmnáctém roce vlády Jóšijášovy poslal král písaře Šáfana, syna Asaljáše, syna Mešulámova, do Hospodinova domu. Řekl mu:
• 4„Vystup k veleknězi Chilkijášovi, ať připraví stříbro, které bylo doneseno do Hospodinova domu a které od lidu vybrali strážci prahu.
• 5Vydá se těm, kdo pracují jako dohlížitelé v Hospodinově domě, a oni je budou dávat těm, kdo pracují při Hospodinově domě na opravách poškozené části domu:
• 6řemeslníkům, stavebním dělníkům a zedníkům, i k nákupu dřeva a tesaného kamene k opravě domu.
• 7Přitom není třeba dělat vyúčtování za stříbro, které se jim vydá, protože jednají poctivě.“
• 8Velekněz Chilkijáš řekl písaři Šáfanovi: „Nalezl jsem v Hospodinově domě knihu Zákona.“ Chilkijáš dal tu knihu Šáfanovi a on ji četl.
• 9Poté písař Šáfan vstoupil ke králi a podal králi hlášení. Řekl: „Tvoji služebníci vyzvedli stříbro, které se nacházelo v domě, a vydali je těm, kdo pracují jako dohlížitelé v Hospodinově domě.“
• 10Dále písař Šáfan králi oznámil: „Kněz Chilkijáš mi předal knihu.“ A Šáfan ji před králem četl.
• 11Když král uslyšel slova knihy Zákona, roztrhl své roucho.
• 12Potom král přikázal knězi Chilkijášovi, Achíkamovi, synu Šáfanovu, Akbórovi, synu Míkajášovu, písaři Šáfanovi a Asajášovi, královskému služebníku:
• 13„Jděte se dotázat Hospodina ohledně mne i lidu a celého Judska, pokud jde o slova této nalezené knihy. Vždyť je proti nám rozníceno veliké Hospodinovo rozhořčení za to, že naši otcové neposlouchali slova té knihy a nejednali podle toho všeho, co je v ní o nás napsáno.“
• 14Kněz Chilkijáš, Achíkam, Akbór, Šáfan a Asajáš se odebrali k prorokyni Chuldě, manželce Šalúma, syna Tikvy, syna Charchasova, strážce rouch. Bydlela v Jeruzalémě v Novém Městě. Mluvili s ní.
• 15Odvětila jim: „Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Vyřiďte muži, který vás ke mně poslal:
• 16Toto praví Hospodin: Hle, uvedu zlo na toto místo a na jeho obyvatele podle všech slov té knihy, kterou četl judský král.
• 17Protože mě opustili a jiným bohům pálili kadidlo, a tak mě uráželi vším tím, co svýma rukama udělali, roznítilo se mé rozhořčení na toto místo a neuhasne.
• 18A králi judskému, který vás poslal dotázat se Hospodina, vyřiďte: Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Pokud jde o slova, která jsi slyšel:
• 19Protože tvé srdce zjihlo a pokořil ses před Hospodinem, když jsi uslyšel, co jsem mluvil proti tomuto místu a proti jeho obyvatelům, že tu bude spoušť a zlořečení, protože jsi roztrhl své roucho a přede mnou plakal, vyslyšel jsem tě , je výrok Hospodinův.
• 20Proto tě připojím ke tvým otcům, budeš uložen do svého hrobu v pokoji a tvé oči nespatří nic z toho zla, které uvedu na toto místo.“ I podali toto hlášení králi.

23.kapitola

• 1Král obeslal všechny starší z Judy a z Jeruzaléma, aby se k němu shromáždili.
• 2Potom vystoupil král do Hospodinova domu a s ním všichni judští muži a všichni obyvatelé Jeruzaléma, i kněží a proroci, veškerý lid, malí i velicí. I předčítal jim všechna slova Knihy smlouvy, nalezené v Hospodinově domě.
• 3Poté se král postavil na své stanoviště a uzavřel před Hospodinem smlouvu, že budou následovat Hospodina a zachovávat jeho příkazy, svědectví a nařízení z celého srdce a z celé duše a plnit slova této smlouvy, jak jsou napsána v této knize. Všechen lid se za smlouvu postavil.
• 4Nato král přikázal veleknězi Chilkijášovi a jeho kněžským zástupcům i strážcům prahu, aby vynesli z Hospodinova chrámu všechny předměty zhotovené pro Baala, Ašéru a veškerý nebeský zástup. Venku za Jeruzalémem na polích kidrónských je spálili a prach z nich odnesli do Bét-elu.
• 5Zakázal činnost žrecům, které dosadili judští králové a kteří pálili kadidlo na posvátných návrších judských měst a v okolí Jeruzaléma, i těm, kteří pálili kadidlo Baalovi, slunci, měsíci, souhvězdím a veškerému nebeskému zástupu.
• 6Dal vynést z Hospodinova domu posvátný kůl ven za Jeruzalém do Kidrónského úvalu. V Kidrónském úvalu jej spálil, rozdrtil na prach a prach z něho rozházel po hrobech prostého lidu.
• 7Zbořil domečky zasvěcenců bohyně lásky , které byly v prostoru Hospodinova domu, v nichž ženy tkaly stany pro Ašéru.
• 8Přivedl všechny kněze z judských měst a poskvrnil posvátná návrší, na nichž kněží pálili kadidlo, od Geby až po Beer-šebu. Zbořil posvátná návrší u bran, i to , které bylo u vchodu do brány Jóšuy, velitele města, nalevo, vchází-li se do městské brány.
• 9Kněží těchto posvátných návrší nesměli vystupovat k oltáři Hospodinovu v Jeruzalémě, směli ovšem jíst nekvašené chleby se svými bratřími.
• 10Poskvrnil i Tófet v Údolí syna Hinómova, aby už nikdo neprovedl svého syna nebo dceru ohněm k poctě Molekově.
• 11Odstranil koně, které judští králové darovali k poctě slunce, od vchodu do Hospodinova domu až po síň kleštěnce Netan-meleka, která byla ve sloupořadí; sluneční vozy spálil ohněm.
• 12Král také zbořil oltáře, které byly na střeše, v Achazově pokojíku, a které udělali judští králové, i oltáře, které udělal na obou nádvořích Hospodinova domu Menaše; pospíšil si odstranit je odtud a prach z nich dal rozházet v Kidrónském úvalu.
• 13Též posvátná návrší naproti Jeruzalému, jižně od Hory zkázy, jež vybudoval Šalomoun, král izraelský, pro Aštoretu, ohyzdnou modlu Sidóňanů, pro Kemóše, ohyzdnou modlu Moábců, a pro Milkóma, ohavnou modlu Amónovců, král poskvrnil.
• 14Posvátné sloupy roztříštil, posvátné kůly skácel a místa po nich naplnil lidskými kostmi.
• 15Také oltář v Bét-elu, posvátné návrší, které udělal Jarobeám, syn Nebatův, jenž svedl Izraele k hříchu, také tento oltář i s posvátným návrším zbořil; posvátné návrší spálil a rozdrtil na prach a spálil i posvátný kůl.
• 16Pak se Jóšijáš ohlédl a spatřil hroby, které byly na té hoře. Dal z těch hrobů vyzvednout kosti a spálil je na oltáři. Tak jej poskvrnil podle Hospodinova slova, které provolal muž Boží, jenž tyto události předpověděl.
• 17Král se otázal: „Co je to za náhrobek, který vidím?“ Mužové města mu odvětili: „To je hrob muže Božího, který přišel z Judy a předpověděl tyto události, to , co jsi učinil s bételským oltářem.“
• 18Poručil: „Nechte ho v klidu. Ať nikdo nehýbá jeho kostmi.“ Ušetřili tedy jeho kosti i kosti proroka, který přišel ze Samaří.
• 19Všechny domy na posvátných návrších v samařských městech, které udělali izraelští králové a jimiž uráželi Hospodina , Jóšijáš odstranil; naložil s nimi stejným způsobem, jako to učinil v Bét-elu.
• 20Všechny kněze posvátných návrší, kteří tam byli, obětoval na oltářích, na nichž spaloval lidské kosti. Potom se vrátil do Jeruzaléma.
• 21Král vydal rozkaz veškerému lidu: „Slavte hod beránka Hospodinu, svému Bohu, jak je psáno v této Knize smlouvy.“
• 22Takový hod beránka nebyl slaven ode dnů soudců, kteří soudili Izraele, ba ani po všechny dny králů izraelských a králů judských.
• 23Až v osmnáctém roce vlády krále Jóšijáše se v Jeruzalémě slavil takový Hospodinův hod beránka.
• 24Jóšijáš také vymýtil vyvolavače duchů zemřelých, jasnovidce, domácí bůžky, hnusné modly i všelijaké ohyzdné bůžky, které bylo možno vidět v zemi judské a v Jeruzalémě. Tak se naplnila slova zákona napsaná v knize, kterou nalezl kněz Chilkijáš v Hospodinově domě.
• 25Nebyl mu podoben žádný král před ním, který by se obrátil k Hospodinu celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou a činil vše podle zákona Mojžíšova. A ani po něm nepovstal žádný jemu podobný.
• 26Avšak Hospodin neupustil od svého velikého planoucího hněvu, kterým vzplanul proti Judovi pro všechny urážky, jimiž ho urážel Menaše.
• 27Hospodin řekl: „Odvrhnu od sebe i Judu, jako jsem odvrhl Izraele. Zavrhnu toto město, které jsem vyvolil, Jeruzalém, i tento dům, o němž jsem prohlásil: Zde bude dlít mé jméno.“
• 28O ostatních příbězích Jóšijášových, o všem, co konal, se píše, jak známo, v Knize letopisů králů judských.
• 29Za jeho dnů táhl farao Néko, král egyptský, na pomoc králi asyrskému k řece Eufratu. Král Jóšijáš vyšel proti němu. Farao jej usmrtil v Megidu, sotva ho spatřil.
• 30Jeho služebníci jej mrtvého odvezli z Megida, přivezli do Jeruzaléma a pohřbili ho v jeho hrobě. Lid země vzal Jóšijášova syna Jóachaza, pomazali ho a dosadili za krále po jeho otci.
• 31Jóachazovi bylo třiadvacet let, když začal kralovat, a kraloval v Jeruzalémě tři měsíce. Jeho matka se jmenovala Chamútal; byla to dcera Jirmejáše z Libny.
• 32Dopouštěl se toho, co je zlé v Hospodinových očích, zcela tak, jak se toho dopouštěli jeho otcové.
• 33Farao Néko jej spoutal u Ribly v zemi Chamátu, aby už nekraloval v Jeruzalémě, a uvalil na zemi poplatek sto talentů stříbra a talent zlata.
• 34Farao Néko dosadil za krále Eljakíma, syna Jóšijášova, místo jeho otce Jóšijáše a změnil mu jméno na Jójakím. Jóachaza odvlekl do Egypta a on tam zemřel.
• 35Jójakím musel faraónovi odvádět stříbro a zlato. Proto vyměřil zemi daně , aby mohl odvádět příslušný obnos podle faraónova rozkazu. Podle svého výměru vymáhal stříbro a zlato na každém, i na lidu země, aby je mohl odvádět faraónovi Nékovi.
• 36Jójakímovi bylo dvacet pět let, když začal kralovat, a kraloval v Jeruzalémě jedenáct let. Jeho matka se jmenovala Zebúda; byla to dcera Pedajáše z Rúmy.
• 37Dopouštěl se toho, co je zlé v Hospodinových očích, zcela tak, jak se toho dopouštěli jeho otcové.