Kázání

Archiv kázání tachovské farnosti ECM v MP3

Břemena – Petr Vaďura

Kniha Jeremjáš vznikla během nejhlubší krize judského království. Prorok byl svědkem politického i duchovního úpadku a válečného střetu Egypta a Babylonie, do něhož se nešťastně zapletl i judský král Jošijáš (toho to stálo život).

Jeremjáš 17, 19-27

  • Toto mi praví Hospodin: „Jdi a postav se v bráně synů mého lidu, jíž vcházejí a vycházejí judští králové, a ve všech jeruzalémských branách.
  • Řekni jim: Judští králové, celé Judsko a všichni obyvatelé Jeruzaléma, kteří vcházíte těmito branami, slyšte slovo Hospodinovo:
  • Toto praví Hospodin: Bedlivě dbejte, abyste nenosili břemena v den odpočinku a nepřinášeli je do jeruzalémských bran.
  • Nevynášejte břemena ze svých domů v den odpočinku a nevykonávejte žádnou práci, ale ať je vám den odpočinku svatý, jak jsem přikázal vašim otcům.
  • Ale neposlechli a ucho nenaklonili, nýbrž zůstali tvrdošíjní, neslyšeli a nepřijali napomenutí.
  • Budete-li mě opravdu poslouchat, je výrok Hospodinův, a v den odpočinku nebudete přinášet břemena do bran tohoto města, ale bude vám den odpočinku svatý a nebudete v něm konat žádnou práci,
  • budou vcházet branami tohoto města králové a velmožové, kteří dosednou na Davidův trůn, budou jezdit na voze a na koních, oni i jejich velmožové, muži judští a obyvatelé Jeruzaléma, a toto město bude trvat navěky.
  • Z judských měst a z okolí Jeruzaléma, ze země Benjamínovy, z Přímořské nížiny, z pohoří, z Negebu přijdou a přinesou do Hospodinova domu oběť zápalnou, obětní hod i oběť přídavnou a kadidlo, přinesou i oběť děkovnou.
  • Nebudete-li mě poslouchat a den odpočinku vám nebude svatý, ale budete-li v den odpočinku nosit břemena a vcházet s nimi do jeruzalémských bran, zanítím v jeho branách oheň a ten pozře jeruzalémské paláce a neuhasne.“

 

 
Marek 2, 23 – 3,6

  • Jednou v sobotu procházel obilím a jeho učedníci začali cestou mnout zrní z klasů.
  • Farizeové mu řekli: „Jak to, že dělají v sobotu, co se nesmí!“
  • Odpověděl jim: „Nikdy jste nečetli, co udělal David, když měl hlad a neměl co jíst, on i ti, kdo byli s ním?
  • Jak za velekněze Abiatara vešel do domu Božího a jedl posvátné chleby, které nesmí jíst nikdo kromě kněží, a dal i těm, kdo ho provázeli?“
  • A řekl jim: „Sobota je učiněna pro člověka, a ne člověk pro sobotu.
  • Proto je Syn člověka pánem i nad sobotou.“
  • Vešel opět do synagógy; a byl tam člověk s odumřelou rukou.
  • Číhali na něj, uzdraví-li ho v sobotu, aby jej obžalovali.
  • On řekl tomu člověku s odumřelou rukou: „Vstaň a pojď doprostřed!“
  • Pak se jich zeptal: „Je dovoleno v sobotu jednat dobře, či zle, život zachránit, či utratit?“ Ale oni mlčeli.
  • Tu se po nich rozhlédl s hněvem, zarmoucen tvrdostí jejich srdce, a řekl tomu člověku: „Zvedni ruku!“ Zvedl ji, a jeho ruka byla zase zdravá.
  • Když farizeové vyšli, hned se proti němu s herodiány umlouvali, že ho zahubí.

 

 

Jeremjáš byl současníkem mnoha králů, někteří byli nastoleni Egypťany, jiní Babylónci. Zažil první babylonskou invazi do Judska a také první odvlečení krále a elity národa do zajetí. Pak po dvaceti letech zažil i druhou invazi, spojenou s dlouhým obléháním Jeruzaléma, při němž byl ve městě takový hlad, že matky pojídaly vlastní děti. Byl také svědkem dobití Jeruzaléma, zničení chrámu i druhé deportace judských elit do zajetí.

Po celou dobu prorok varoval krále, hodnostáře, kněží i lid před plížící se katastrofou. Vytýkal jim odpadnutí od Hospodina a poukazoval na do nebe volající modlářství, jehož se Judsko nezbavilo ani při náboženské reformě zbožného krále Jošiáše.

Všechny ty apely, ta prorocká znamení, která prorok přinášel svému lidu, varování i vynesené soudy, to všechno je nesmírně působivé. Až na jeden text.

Více v nahrávce…
 

Poznámky:
1/ Bohoslužba je určena pro virtuální prostor internetu. Fyzicky nikdy neproběhla a neproběhne.
2/ Záznam můžete také sledovat pomocí služby Spotify, YouTube a SoundCloud. Odkazy naleznete zde:

Autor: Petr Vaďura
Zdroj: ECM Tachov
Download: MS OneDrive


Další skutečná inspirace (nejen) pro tuto dobu:

 

  • archiv Literárních čtvrtků – Literární čajovna byla zahájena 3.října 2013. Probíhá každý čtvrtek od 19 do 20:30 hodin v Sedmdesátce (prostory Evangelické církve metodistické v Tachově). Je určena široké veřejnosti, ale i členům církve. Průběh setkání je obvykle stejný: jeden z účastníků (výjimečně host) seznámí přítomné s životem a dílem autora, kterého pro tento večer vybral, a po té předčítá vybrané pasáže z knihy, kterou si připravil. Po té následuje diskuse. Záznamy naleznete nejen na těchto stránkách, ale i na YouTube kanálu Sedmdesátky (playlist – cca 145 položek)
  • internetový magazín NaHlubinu.net – Novinka! – inspirativní příspěvky od různých autorů (Petr Vaďura, Pavel Hošek, Rudolf Tomšů, Pavel Řepa, články z časopisu Slovo a život)

Spoléhat na člověka nebo na Boha – Petr Vaďura

oáza

Když vězňové jsou na samotce, tak ztratí úplně všechno z toho vnějšího světa. Nemají knížky, nemají noviny, nemají telefony, nemají televizi, nemají nic, jenom to, co je jim bytostně vlastní, co mají v sobě, ve svém srdci, a pokud mají, tak mají spojení s Hospodinem.

Biblický text:

  • Toto praví Hospodin: „Proklet buď muž, který doufá v člověka, opírá se o pouhé tělo a srdcem se odvrací od Hospodina.
  • Bude jako jalovec v pustině, který neokusí přicházející dobro. Bude přebývat ve vyprahlém kraji, v poušti, v zemi solných plání, kde nelze bydlet.
  • Požehnán buď muž, který doufá v Hospodina, který důvěřuje Hospodinu.
  • Bude jako strom zasazený u vody; své kořeny zapustil u vodního toku, nezakusí přicházející žár. Jeho listí je zelené, v roce sucha se ničeho neobává, nepřestává nést plody.“
  • Nejúskočnější ze všeho je srdce a nevyléčitelné. Kdopak je zná?
  • Já Hospodin zpytuji srdce a zkoumám ledví, já každému splatím podle jeho cesty, podle ovoce jeho skutků.“

  

  • Uzdrav mě, Hospodine, a budu zdráv, spas mě a budu spasen, neboť ty jsi můj chvalozpěv.

Jeremjáš 17,5-10.14

 

  • Tehdy byl Ježíš Duchem vyveden na poušť, aby byl pokoušen od ďábla.
  • Postil se čtyřicet dní a čtyřicet nocí, až nakonec vyhladověl.
  • Tu přistoupil pokušitel a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, řekni, ať z těchto kamenů jsou chleby.“
  • On však odpověděl: „Je psáno: ‚Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.‘“
  • Tu ho vezme ďábel do svatého města, postaví ho na vrcholek chrámu
  • a řekne mu: „Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů; vždyť je psáno: ‚Svým andělům dá příkaz a na ruce tě vezmou, abys nenarazil nohou na kámen‘!“
  • Ježíš mu pravil: „Je také psáno: ‚Nebudeš pokoušet Hospodina, Boha svého.‘“
  • Pak ho ďábel vezme na velmi vysokou horu, ukáže mu všechna království světa i jejich slávu
  • a řekne mu: „Toto všechno ti dám, padneš-li přede mnou a budeš se mi klanět.“
  • Tu mu Ježíš odpoví: „Jdi z cesty, satane; neboť je psáno: ‚Hospodinu, Bohu svému, se budeš klanět a jeho jediného uctívat.‘“
  • V té chvíli ho ďábel opustil, a hle, andělé přistoupili a obsluhovali ho.

Matoušovo evangelium 4, 1 – 11

 

Jednotlivé kapitoly:

Vyňatek z kázání:

Četli jsme část ze sedmnácté kapitoly knihy Jeremjáš. Jeremjášova doba, ve které ten text zazněl, se v mnohém podobala době naší.

Judsko tehdy bylo maličkou zemí mezi dvěma mocnostmi, mezi Egyptem a Babylonem. Dlouhodobě byla jeho politická samostatnost neudržitelná.

Jednotliví králové lavírovali mezi mocnostmi, spojovali svou budoucnost tu s jednou, tu s druhou. V největším ohrožení ze strany babylonského krále Nebúkadnezara jednal judský král jako se spojencem s Egyptem, a když se zdála být moc Egypta příliš velká tak se snažil vyjednat pomoc u Babylonu.

Tohle politické vyjednávání nám připomíná systém dvoustranných smluv, jimiž se pokoušela zabezpečit svou bezpečnost československá republika, když byla ohrožena německým nacismem. Měli jsme spojenecké smlouvy s Francií, s Anglií a také se Sovětským svazem. Edvard Beneš byl přesvědčen, že tento systém nás ochrání před německou agresí.

Jinou analogií může být naše dnešní spoléhání v oblasti bezpečnosti na to, že jsme zapojeni do evropských struktur, že jsme součástí severoatlantického společenství.

Spoléhání se na člověka je velice významný motiv knihy Jeremjáš. V sedmnácté kapitole je formulována doslova suma toho, co v obecné rovině platí dodnes:

„Proklet buď muž, který doufá v člověka, opírá se o pouhé tělo a srdcem se odvrací od Hospodina.”

Jeremjáš 17,5

A vedle toho zní protikladné:

„Požehnán buď muž, který doufá v Hospodina, který důvěřuje Hospodinu.”

Jeremjáš 17,7

uschlý jalovecMuž, který doufá v člověka, je přirovnán k jalovci na pustině, který neokusí přicházející dobro. Zvláštní, že je tam jako první uvedeno, že ten jalovec jakoby byl imunní vůči dobru. A text pokračuje: “…bude přebývat ve vyprahlém kraji, v poušti, v zemi solných plání, kde nelze bydlet …”. Neboli, doufat v člověka znamená zbavit se všech zdrojů života, prostředků, které mohou člověka udržet, když přijde krize nebo ohrožení.

Ty prostředky, které nás můžou udržet v krizi nebo při ohrožení, jsou různé. My si je za normálních okolností vůbec neumíme představit. Ve chvíli, kdy jsme třeba nuceni prožít část svého života v nějaké izolaci, tak nám to dochází.

Když vězňové jsou na samotce, tak ztratí úplně všechno z toho vnějšího světa. Nemají knížky, nemají noviny, nemají telefony, nemají televizi, nemají nic, jenom to, co je jim bytostně vlastní, co mají v sobě, ve svém srdci, a pokud mají, tak mají spojení s Hospodinem.

Tímto směrem ten text míří. Proto také říká, že kdo doufá v Hospodina bude jako:

  • strom zasazený u vody
  • své kořeny zapustil u vodního toku
  • nezakusí přicházející žár
  • jeho listí je zelené
  • v roce sucha se ničeho neobává
  • nepřestává nést plody

 

Ten obraz je naprosto srozumitelný a výstižný.

 

Co znamená doufat v člověka nebo doufat v Hospodina?

Poslechněte si celou bohoslužbu Evangelické církve metodistické v Tachově ze dne 22.března 2020

 

 

 
Poznámky:
1/ Bohoslužba je určena pro virtuální prostor internetu. Fyzicky nikdy neproběhla a neproběhne.
2/ Záznam můžete také sledovat pomocí služby Spotify, YouTube a SoundCloud. Odkazy naleznete zde:

 

Autor: Petr Vaďura
Zdroj: Evangelická církev metodistická, farnost Tachov
Download: MS OneDrive

Ptát se po příčinách – Petr Vaďura

Microsoft OneDrive
  • Stalo se ke mně slovo Hospodinovo:
  • Neber si ženu. Nebudeš mít na tomto místě syny ani dcery.
  • Toto praví Hospodin o synech a dcerách zrozených na tomto místě, o jejich matkách, které je porodily, a o jejich otcích, kteří je zplodili v této zemi:
  • Zemřou na smrtelné nemoci. Nebude se nad nimi naříkat a nebudou pohřbeni. Budou hnojem na povrchu role. Skoncuje s nimi meč a hlad. Jejich mrtvoly budou za pokrm nebeskému ptactvu a zemskému zvířectvu.“
  • Toto praví Hospodin: „Nevcházej do domu smuteční hostiny, nechoď tam, kde se naříká, a neprojevuj jim soustrast, neboť já jsem tomuto lidu vzal svůj pokoj, je výrok Hospodinův, spolu s milosrdenstvím a slitováním.
  • Velcí i malí v této zemi zemřou a nebudou pohřbeni. Nebude se nad nimi naříkat a nikdo si pro ně nebude dělat smuteční zářezy ani lysinu.
  • Při truchlení nebudou lámat chléb , aby potěšili toho, kdo truchlí nad mrtvým, nedají napít z kalicha útěchy těm, kdo truchlí nad otcem či matkou.
  • Nevejdeš ani do domu, v němž se hoduje, abys tam s nimi poseděl, pojedl a popil.“
  • Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: „Hle, způsobím, že na tomto místě, před vaším zrakem a za vašich dnů přestane veselí a hlas radosti, hlas ženicha a hlas nevěsty.“
  • „Až oznámíš tomuto lidu všechna tato slova, zeptají se tě: ‚Proč Hospodin promluvil proti nám všechno toto velké zlo? Jaká je naše nepravost? Jaký je náš hřích? V čem jsme hřešili proti Hospodinu, našemu Bohu?‘
  • Na to jim odpovíš: V tom, že mě vaši otcové opustili, je výrok Hospodinův, a chodili za jinými bohy, sloužili jim a klaněli se jim; mne opustili a můj zákon nedodržovali.
  • Vy však jste činili horší věci než vaši otcové; hle, každý z vás si žije podle svého zarputilého a zlého srdce a mne neposlouchá.
  • Z této země vás uvrhnu do země, kterou jste nepoznali vy ani vaši otcové, a tam budete dnem i nocí sloužit jiným bohům. Už pro vás nemám žádné smilování.“

 

(Jeremjáš 16, 1-13)

 
Jeremjáš je jednou z nejtragičtějších biblických postav.

Jeremjáš byl člověk osamělý, často byl vystaven potupě ze strany svého okolí. Nechápali ho ani jeho nejbližší. Velmi často mu šlo o život.

Hospodin mu nedovolil ani založit si vlastní rodinu. On sám se prorockému pověření bránil, ale marně.

Zažil čtyři krále. Během jeho života byl Jeruzalém dvakrát obsazen babylonskými vojsky, přičemž podruhé to bylo po dlouhém obléhání a hladomoru, a následky byly fatální. Město bylo vypáleno, hradby zbořeny a zanikl i Hospodinův chrám. Elita národa byla přestěhována do Babylónie.

Jeremjáš dopředu znal příčiny kolapsu, léta o nich mluvil, ale skoro nikdo ho nebral vážně. Ten, kdo ho bral vážně, to byli jednotlivci, a ti se zachránili.

V 16.kapitole knihy Jeremjáš se prorok dozvídá (a oznamuje to dál) jaká opatření se ho týkají. Nesmí zakládat rodinu, protože rodiny budou ve městě hromadně vymírat na smrtelné nemoci a epidemie dosáhne takového rozsahu, že mrtvoly se budou povalovat po polích bez pohřbu. Velký neštěstím bude válka a hladomor. Prorok se nemá účastnit pohřbů, protože pohřby budou zrušeny i s truchlením a pohřebními hostinami. A budou také zrušeny svatby, takže prorok se nemá účastnit hostiny a žádných radovánek.

Prorok má být znamením pro své okolí. Když to lidu oznámí, tak bude dotazován po příčinách tohoto ohlášeného stavu.
Lid se ptá:
Jaká je naše nepravost?
Jaký je náš hřích?
V čem jsme zhřešili proti Hospodinu našemu Bohu?

Není to tak, že by pohromy, války a epidemie byly božím trestem za spáchané hříchy. Ale přesto ta reakce Judských je správná.

Pohromy, války, epidemie a všelijaké přírodní katastrofy jsou znameními doby, která představují šanci pro každého z nás zastavit se a ptát se, zda jsme se ve svém životě nedostali někam, kam jsme se dostat nechtěli.

Více inspirace získáte poslechem celé nahrávky:

Autor: Petr Vaďura
Zdroj: ECM Tachov
Download: MS OneDrive

Příběh o potopě

Bible je knihovna a obsahuje řadu literárních žánrů. Máme tam kroniky, prorocké texty, poetické texty, básnické texty, ve kterých máme Hospodina zobrazeného takovým způsobem, že se buď smějeme nebo lekáme (např. jak letí na cherubu a dští kolem sebe oheň a síru). A máme tam také takzvané mytopoetické texty. A toho se dneska dotkneme.

Biblický text:

  • I viděl Hospodin, jak se na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý.
  • Litoval, že na zemi učinil člověka, a trápil se ve svém srdci.
  • Řekl: „Člověka, kterého jsem stvořil, smetu z povrchu země, člověka i zvířata, plazy i nebeské ptactvo, neboť lituji, že jsem je učinil.“
  • Ale Noe našel u Hospodina milost.
  • Toto je rodopis Noeho: Noe byl muž spravedlivý, bezúhonný ve svém pokolení; Noe chodil s Bohem.
  • A Noe zplodil tři syny: Šéma, Cháma a Jefeta.
  • Země však byla před Bohem zkažená a plná násilí.
  • Bůh pohleděl na zemi; byla zcela zkažená, protože všechno tvorstvo pokazilo na zemi svou cestu.
  • I řekl Bůh Noemu: „Rozhodl jsem se skoncovat se vším tvorstvem, neboť země je plná lidského násilí. Zahladím je i se zemí.
  • Udělej si archu z goferového dřeva. V arše uděláš komůrky a vysmolíš ji uvnitř i zvenčí smolou.
  • A uděláš ji takto: Délka archy bude tři sta loket, šířka padesát loket a výška třicet loket.
  • Archa bude mít světlík; na loket odshora jej ukončíš a do boku archy vsadíš dveře. Uděláš v ní spodní, druhé i třetí patro .
  • Hle, já uvedu potopu, vody na zemi, a zahladím tak zpod nebe všechno tvorstvo, v němž je duch života. Všechno, co je na zemi, zhyne.
  • S tebou však učiním smlouvu. Vejdeš do archy a s tebou tvoji synové, tvá žena i ženy tvých synů.
  • A ze všeho, co je živé, ze všeho tvorstva, uvedeš vždy po páru do archy, aby s tebou zůstali naživu; samec a samice to budou.
  • Z rozmanitých druhů ptactva a z rozmanitých druhů zvířat a ze všech zeměplazů rozmanitých druhů, z každého po páru vejdou k tobě, aby se zachovali při životě.
  • Ty pak si naber k obživě různou potravu, nashromáždi si ji, a bude tobě i jim za pokrm.“
  • Noe udělal všechno přesně tak, jak mu Bůh přikázal.

Genesis 6, 5-22

 

  • Potopa na zemi trvala čtyřicet dní, vod přibývalo, až nadnesly archu, takže se zdvihla od země.
  • Vody zmohutněly a stále jich na zemi přibývalo. Archa plula po hladině vod.
  • Vody na zemi převelice zmohutněly, až přikryly všechny vysoké hory, které jsou pod nebesy.
  • Do výšky patnácti loket vystoupily vody, když byly přikryty hory.
  • A zahynulo všechno tvorstvo, které se na zemi pohybuje, ptactvo, dobytek i zvěř a také všechna na zemi se hemžící havěť, i každý člověk.
  • Všechno, co mělo v chřípích dech ducha života, cokoli bylo na suché zemi, pomřelo.
  • Tak smetl Bůh vše, co povstalo, co bylo na povrchu země: od lidí až po zvířata, po plazy a nebeské ptactvo, všechno bylo smeteno ze země. Zachován byl pouze Noe a to, co s ním bylo v arše.
  • Mohutně stály vody na zemi po sto padesát dnů.

Genesis 7, 17-24

  • I promluvil Bůh k Noemu:
  • Vyjdi z archy, ty a s tebou tvá žena i tvoji synové a ženy tvých synů.
  • Vyveď s sebou všechno tvorstvo, jež je s tebou, všechnu zvěř i ptactvo a dobytek a všechnu havěť plazící se po zemi. Ať se na zemi hemží, ať se na zemi plodí a množí.“
  • Noe tedy vyšel a s ním jeho synové a jeho žena a ženy jeho synů.
  • Všechna zvěř, všechna havěť a všechno ptactvo, vše, co se plazí po zemi, vyšlo podle svých čeledí z archy.
  • Noe pak vybudoval Hospodinu oltář a vzal ze všech čistých dobytčat i ze všeho čistého ptactva a zapálil na tom oltáři oběti zápalné.
  • I ucítil Hospodin libou vůni a řekl si v srdci: „Už nikdy nebudu zlořečit zemi kvůli člověku, přestože každý výtvor lidského srdce je od mládí zlý, už nikdy nezhubím všechno živé, jako jsem učinil.
  • Setba i žeň a chlad i žár, léto i zima a den i noc nikdy nepřestanou po všechny dny země.“

Genesis 8, 15-22

 

Úryvek z kázání:

Pokud vyprávění o potopě vezmeme jako historický text, a ty výpovědi o Hospodinu jako výpovědi o psychologii Hospodinově, tak bychom se asi takovému Bohu chtěli vyhnout, protože takový Bůh je velmi nevyzpytatelný a neví, co dělá. Stvoří člověka, pak toho lituje, a když vidí, že ten člověk se chová jinak, než si představuje, tak ho prostě smete.

Líbí se vám taková představa Boha? Pokud ne, tak je třeba se napřed zamyslet nad tím, co je mýtus.

Co je mýtus?

Je to vyprávění, nějaký děj, jehož pomocí vypravěč chce sdělit závažnou skutečnost. Velmi často je mýtus ohlasem nějaké konkrétní události, která se uchovala v kolektivní paměti. Tady mohla být v kolektivní paměti zkušenost nějaké obrovské povodně nebo potopy.

Ale když se podíváte na mýtus o Prométheovi, který ukradl bohům oheň, tak tam je zkušenost s tím, jaké to bylo, když nebyl oheň. A jak bylo důležité, když najednou lidé měli oheň, a jak je důležité o oheň pečovat, protože bez ohně člověk nemůže přežít.

Mýtus o potopě nalezneme nejenom v Bibli, ale nacházíme ho v mnoha dalších literaturách. Třeba v eposu o Gilgamešovi, nejstarší literární památce světa, je kapitola, která se vůbec netýká Gilgameše, ale která popisuje potopu světa.

V Ovidiových proměnách čteme mýtus o potopě, u Aztéků se také zachoval mýtus o potopě.

Kdo zažil masivní povodeň, tak chápe děs, který to vyprávění po staletí zpřítomňuje. A protože je to skutečný děs a hrůza, mýtus tuto silnou emoci používá ke sdělení nějaké důležité pravdy, která se týká fungování světa. Třeba té pravdy, že zlo pohlcuje samo sebe. Že zlo je destruktivní, a že zlo, když se příliš rozmůže, tak zničí civilizaci.

Pohled na biblické vyprávění nás vede k poznání, že cílem tohoto mýtu, který zde vypravěč vypráví, je sdělit kontext zničení zla. Hospodin zlo trestá a pohroma může být aktem božího hněvu, který byl vyprovokován tím exemplárním násilím lidí.

To je mytologický výklad světa, který říká, že v určité fázi do lidských dějin vstupuje Hospodin a ty dějiny mění nějakým nadpřirozeným zásahem.

To je úplně jiné myšlení, než naše. Naše myšlení je postaveno na kauzalitě. Z nějaké skutečnosti plyne něco. Jsou tu souvislosti jevů.

Myšlení mýtů nepracuje s kauzalitou. Rozhodujícím prvkem je nadpřirozený zásah bohů a kauzalita prostě nefunguje. Můžou tam být věci, které si logicky vyvodíte, ale s rozhodnutím bohů to nehne.

Máme zde mnoho mytologických prvků, například jsou tu synové boží a dcery lidské, kteří provozují spolu sex a rodí se jim zrůdy. Synové dávnověku, bohatýři, mužové pověstní. Co to je? Jsou to polobohové. Třeba Achileus byl polobůh. Nebo Hérakles. Lidé, kteří byli částečně božího částečně lidského původu, a kteří byli nadáni nadpřirozenou silou.

Pak tady máme další prvek: potopa nastává vylitím vod podzemí a nebeských zásobáren nad zemí. Odborník vám řekne, že toto je z fyzikálního hlediska nesmysl. Ale není to nesmysl z hlediska starověkého pojetí světa.

Mytologický obraz světa, který nalezneme v celé Bibli, počítá s tím, že země je jakýsi pecen chleba, který plave na moři, na vodách, a je sloupy upevněn s jakýmsi podstavcem, a úplně na dně těch vod, pravod, propastných tůní, sídlí zlo. Tam někde je smrt, tam někde je podsvětí.

Dále musíme vystoupit z mýtu a zabývat se jednotlivými motivy vyprávění.

Poslechněte si celý příspěvek:

Autor: Petr Vaďura
Zdroj: ECM Tachov
Download: MS OneDrive

Poznání dobrého a zlého – Petr Vaďura

Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil, byl had.

Řekl ženě: „Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?“

Žena hadovi odvětila: „Plody ze stromů v zahradě jíst smíme. Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: ‚Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli.‘“

Had ženu ujišťoval: „Nikoli, nepropadnete smrti. Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé.“

Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též jedl.

Oběma se otevřely oči: poznali, že jsou nazí. Spletli tedy fíkové listy a přepásali se jimi.

Tu uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se po zahradě za denního vánku.
I ukryli se člověk a jeho žena před Hospodinem Bohem uprostřed stromoví v zahradě.

Hospodin Bůh zavolal na člověka: „Kde jsi?“

On odpověděl: „Uslyšel jsem v zahradě tvůj hlas a bál jsem se. A protože jsem nahý, ukryl jsem se.“

Bůh mu řekl: „Kdo ti pověděl, že jsi nahý? Nejedl jsi z toho stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst?“

Člověk odpověděl: „Žena, kterou jsi mi dal, aby při mně stála, ta mi dala z toho stromu a já jsem jedl.“

Proto řekl Hospodin Bůh ženě: „Cos to učinila?“ Žena odpověděla: „Had mě podvedl a já jsem jedla.“

I řekl Hospodin Bůh hadovi: „Protožes to učinil, budeš proklet, odvržen ode všech zvířat a ode vší polní zvěře. Polezeš po břiše, po všechny dny svého života žrát budeš prach. Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu.“

Ženě řekl: „Velice rozmnožím tvé trápení i bolesti těhotenství, syny budeš rodit v utrpení, budeš dychtit po svém muži, ale on nad tebou bude vládnout.“

Adamovi řekl: „Uposlechl jsi hlasu své ženy a jedl jsi ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst. Kvůli tobě nechť je země prokleta; po celý svůj život z ní budeš jíst v trápení. Vydá ti jenom trní a hloží a budeš jíst polní byliny. V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, z níž jsi byl vzat. Prach jsi a v prach se navrátíš.“

Člověk svou ženu pojmenoval Eva (to je Živa) , protože se stala matkou všech živých.

Hospodin Bůh udělal Adamovi a jeho ženě kožené suknice a přioděl je.

I řekl Hospodin Bůh: „Teď je člověk jako jeden z nás, zná dobré i zlé. Nepřipustím, aby vztáhl ruku po stromu života, jedl a byl živ navěky.“

Proto jej Hospodin Bůh vyhnal ze zahrady v Edenu, aby obdělával zemi, z níž byl vzat. Tak člověka zapudil. Východně od zahrady v Edenu usadil cheruby s míhajícím se plamenným mečem, aby střežili cestu ke stromu života.

(Genesis 3)

V postní době chceme přemýšlet nad tématy, která patří k základním, archetypálním příběhům (pád člověka, první vražda, lidská vzpoura, …)

Kdybychom četli příběh z první knihy Mojžíšovi třetí kapitoly poprvé a vůbec nevěděli nic o tom, co s ním udělala tradice a jak byl zpracován a promýšlen, tak bychom se asi divili následkům, které mělo snědení jakéhosi ovoce.

Copak by nebylo možno takovou neposlušnost při troše shovívavosti pominout?

Příběh je posazen do velmi exponované části Bible, nalézáme ho v první knize, která líčí počátek všeho. Navíc to není kniha historická. Adam a žena nejsou historické postavy. Had není historická postava. Příběh nám líčí něco, co se týká každého z nás. Je to archetypální, modelový příběh.

Co se o sobě dozvídáme z tohoto vyprávění?
Jaký je účel našeho života?
K čemu jsme my byli stvořeni?

Poslechněte si celé kázání:

Autor: Petr Vaďura
Zdroj: umctachov.cz
Download: MS OneDrive

Blaze vám, kteří pláčete – Petr Vaďura

Microsoft OneDrive

 

V onen čas, je výrok Hospodinův, budu Bohem všem čeledím Izraele a oni budou mým lidem.

Toto praví Hospodin: „Milost na poušti nalezl lid, který vyvázl před mečem. Jdu, abych přinesl mír Izraeli.“

Hospodin se mi ukázal zdaleka: „Miloval jsem tě odvěkou láskou, proto jsem ti tak trpělivě prokazoval milosrdenství.

Znovu tě zbuduji a budeš zbudována, panno izraelská.
Znovu se ozdobíš bubínky a vyjdeš k tanci s těmi, kdo se smějí.
Znovu budeš vysazovat vinice na samařských horách.

Budou vysazovat, a ti, kteří budou sázet, budou i sklízet. Vždyť už tu je den, kdy zavolají hlídači na Efrajimském pohoří: ‚Vzhůru, vydejme se na Sijón k Hospodinu, svému Bohu.‘“

Toto praví Hospodin: „Radostně plesejte vstříc Jákobovi, jásejte nad tím, který je hlavou pronárodů, vzdávejte chválu, rozhlašujte: ,Hospodin spasil tvůj lid, pozůstatek Izraele.‘

Hle, přivedu je ze země severní, shromáždím je z nejodlehlejších koutů země. Bude mezi nimi slepý a kulhavý, těhotná i ta, jež právě porodila. Vrátí se sem veliké shromáždění. Přijdou s pláčem a s prosbami o smilování, já je povedu. Dovedu je k potokům, jež mají vodu, cestou přímou, na níž neklopýtnou. Budu Izraeli otcem, Efrajim bude můj prvorozený.“

 

(Jeremjáš 31,1-9)

Zkuste si vzpomenout, kdy jste naposledy plakali. Nemyslím slzy dojetí, ale skutečný pláč, který způsobila smrt někoho blízkého, velký žal, fyzická bolest nebo nějaké jiné pohnutí. Někdy člověk může plakat i sám nad sebou, nad marností a zbytečností života.

Pláč je vnějším projevem silné emoce, je výrazem bezbrannosti, v pláči se demaskujeme, dáváme všanc svou duši, pláč nás činí zranitelnými, zvláště pokud pláčeme před někým. Pláčem také voláme o pomoc.

V kázání na rovině se Ježíš obrací k učedníkům, což je taková Lukášova šifra jejíž pomocí nám evangelista sděluje, že Ježíš zde promlouvá ke křesťanům, že to slovo je určeno věřícím lidem, tedy nám.

Člověk prostě musí padnout. Musí dojít do stádia svého života a někdy se to týká celého národa, kdy si uvědomí velmi bytostně:

  • svou slabost
  • ohroženost
  • křehkost
  • svou proradnost
  • špatnost
  • zákeřnost
  • záludnost
  • neschopnost milovat
  • to že je člověk odsouzen beznadějně k tomu, aby odpadl od Hospodina

Ta entropie našeho duchovního života je zákonitost. My to nedokážeme udržet se sami na nějaké úrovni.

Více v nahrávce:

Autor: Petr Vaďura
Zdroj: ECM Tachov
Download: MS OneDrive

Blaze vám hladoví – Petr Vaďura

chleba
Ježíš pohlédl na učedníky a řekl: „Blaze vám, chudí, neboť vaše je království Boží.

Blaze vám, kdo nyní hladovíte, neboť budete nasyceni. Blaze vám, kdo nyní pláčete, neboť se budete smát.

Blaze vám, když vás lidé budou nenávidět a když vás vyloučí, potupí a vymažou vaše jméno jako proklaté pro Syna člověka.

Veselte se v ten den a jásejte radostí; hle, máte hojnou odměnu v nebi. Vždyť právě tak jednali jejich otcové s proroky.
Ale běda vám bohatým, vždyť vám se už potěšení dostalo.

Běda vám, kdo jste nyní nasyceni, neboť budete hladovět. Běda, kdo se nyní smějete, neboť budete plakat a naříkat.

Běda, když vás budou všichni lidé chválit; vždyť stejně se chovali jejich otcové k falešným prorokům.

(Lukášovo evangelium 6, 20-26)

Evangelista Lukáš v textu kázání na rovině uvedl schválně pouze čtyři blahoslavenství, aby každému z nich dal patřičnou váhu.

Hladové pojednává samostatně, a to ne v metaforickém významu, jak to má Matouš. Matouš mluví o hladových po spravedlnosti, blaze těm, kdo hladoví po spravedlnosti.

Lukáš uvádí toto blahoslavenství v doslovném významu. Kristus říká, že hladoví jsou blahoslavení, protože budou nasyceni. A myslí tím prostě jídlo.

Kdo jsou vlastně hladoví?

Autor: Petr Vaďura
Zdroj: ECM Tachov
Download: MS OneDrive

Blaze vám chudí – Petr Vaďura

Chudoba není pro autora Lukášova evangelia okrajové téma. Lukáš zdůrazňuje, že Ježíš je Syn Boží, který přišel na svět, aby zachránil všechny ty, kteří mají v životě nějaké problémy.

Duch Panovníka Hospodina je nade mnou. Hospodin mě pomazal k tomu, abych nesl radostnou zvěst pokorným, poslal mě obvázat rány zkroušených srdcem, vyhlásit zajatcům svobodu a vězňům propuštění, vyhlásit léto Hospodinovy přízně, den pomsty našeho Boha, potěšit všechny truchlící, pozvednout truchlící na Sijónu, dát jim místo popela na hlavu čelenku, olej veselí místo truchlení, závoj chvály místo ducha beznaděje. Nazvou je „Stromy spravedlnosti“ a „Sadba Hospodinova“ k jeho oslavě.

Izajáš 61, 1-3 Jedno téma, které Lukáš zdůrazňuje, je téma chudých. Lukášův Ježíš přišel k chudým.

Co je tím úkolem, ke kterému Duch Boží Ježíše zmocnil?

Přečtěte si znovu text z Izajáše a poslechněte si kázání Petra Vaďury.

Autor: Petr Vaďura
Zdroj: NaHlubinu.net
Download: MS OneDrive

TOPlist