Když vězňové jsou na samotce, tak ztratí úplně všechno z toho vnějšího světa. Nemají knížky, nemají noviny, nemají telefony, nemají televizi, nemají nic, jenom to, co je jim bytostně vlastní, co mají v sobě, ve svém srdci, a pokud mají, tak mají spojení s Hospodinem.
Biblický text:
- Toto praví Hospodin: „Proklet buď muž, který doufá v člověka, opírá se o pouhé tělo a srdcem se odvrací od Hospodina.
- Bude jako jalovec v pustině, který neokusí přicházející dobro. Bude přebývat ve vyprahlém kraji, v poušti, v zemi solných plání, kde nelze bydlet.
- Požehnán buď muž, který doufá v Hospodina, který důvěřuje Hospodinu.
- Bude jako strom zasazený u vody; své kořeny zapustil u vodního toku, nezakusí přicházející žár. Jeho listí je zelené, v roce sucha se ničeho neobává, nepřestává nést plody.“
- Nejúskočnější ze všeho je srdce a nevyléčitelné. Kdopak je zná?
- Já Hospodin zpytuji srdce a zkoumám ledví, já každému splatím podle jeho cesty, podle ovoce jeho skutků.“
- Uzdrav mě, Hospodine, a budu zdráv, spas mě a budu spasen, neboť ty jsi můj chvalozpěv.
Jeremjáš 17,5-10.14
- Tehdy byl Ježíš Duchem vyveden na poušť, aby byl pokoušen od ďábla.
- Postil se čtyřicet dní a čtyřicet nocí, až nakonec vyhladověl.
- Tu přistoupil pokušitel a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, řekni, ať z těchto kamenů jsou chleby.“
- On však odpověděl: „Je psáno: ‚Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.‘“
- Tu ho vezme ďábel do svatého města, postaví ho na vrcholek chrámu
- a řekne mu: „Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů; vždyť je psáno: ‚Svým andělům dá příkaz a na ruce tě vezmou, abys nenarazil nohou na kámen‘!“
- Ježíš mu pravil: „Je také psáno: ‚Nebudeš pokoušet Hospodina, Boha svého.‘“
- Pak ho ďábel vezme na velmi vysokou horu, ukáže mu všechna království světa i jejich slávu
- a řekne mu: „Toto všechno ti dám, padneš-li přede mnou a budeš se mi klanět.“
- Tu mu Ježíš odpoví: „Jdi z cesty, satane; neboť je psáno: ‚Hospodinu, Bohu svému, se budeš klanět a jeho jediného uctívat.‘“
- V té chvíli ho ďábel opustil, a hle, andělé přistoupili a obsluhovali ho.
Matoušovo evangelium 4, 1 – 11
Jednotlivé kapitoly:
Vyňatek z kázání:
Četli jsme část ze sedmnácté kapitoly knihy Jeremjáš. Jeremjášova doba, ve které ten text zazněl, se v mnohém podobala době naší.
Judsko tehdy bylo maličkou zemí mezi dvěma mocnostmi, mezi Egyptem a Babylonem. Dlouhodobě byla jeho politická samostatnost neudržitelná.
Jednotliví králové lavírovali mezi mocnostmi, spojovali svou budoucnost tu s jednou, tu s druhou. V největším ohrožení ze strany babylonského krále Nebúkadnezara jednal judský král jako se spojencem s Egyptem, a když se zdála být moc Egypta příliš velká tak se snažil vyjednat pomoc u Babylonu.
Tohle politické vyjednávání nám připomíná systém dvoustranných smluv, jimiž se pokoušela zabezpečit svou bezpečnost československá republika, když byla ohrožena německým nacismem. Měli jsme spojenecké smlouvy s Francií, s Anglií a také se Sovětským svazem. Edvard Beneš byl přesvědčen, že tento systém nás ochrání před německou agresí.
Jinou analogií může být naše dnešní spoléhání v oblasti bezpečnosti na to, že jsme zapojeni do evropských struktur, že jsme součástí severoatlantického společenství.
Spoléhání se na člověka je velice významný motiv knihy Jeremjáš. V sedmnácté kapitole je formulována doslova suma toho, co v obecné rovině platí dodnes:
Jeremjáš 17,5
A vedle toho zní protikladné:
Jeremjáš 17,7
Muž, který doufá v člověka, je přirovnán k jalovci na pustině, který neokusí přicházející dobro. Zvláštní, že je tam jako první uvedeno, že ten jalovec jakoby byl imunní vůči dobru. A text pokračuje: „…bude přebývat ve vyprahlém kraji, v poušti, v zemi solných plání, kde nelze bydlet …“. Neboli, doufat v člověka znamená zbavit se všech zdrojů života, prostředků, které mohou člověka udržet, když přijde krize nebo ohrožení.
Ty prostředky, které nás můžou udržet v krizi nebo při ohrožení, jsou různé. My si je za normálních okolností vůbec neumíme představit. Ve chvíli, kdy jsme třeba nuceni prožít část svého života v nějaké izolaci, tak nám to dochází.
Když vězňové jsou na samotce, tak ztratí úplně všechno z toho vnějšího světa. Nemají knížky, nemají noviny, nemají telefony, nemají televizi, nemají nic, jenom to, co je jim bytostně vlastní, co mají v sobě, ve svém srdci, a pokud mají, tak mají spojení s Hospodinem.
Tímto směrem ten text míří. Proto také říká, že kdo doufá v Hospodina bude jako:
- strom zasazený u vody
- své kořeny zapustil u vodního toku
- nezakusí přicházející žár
- jeho listí je zelené
- v roce sucha se ničeho neobává
- nepřestává nést plody
Ten obraz je naprosto srozumitelný a výstižný.
Co znamená doufat v člověka nebo doufat v Hospodina?
Poslechněte si celou bohoslužbu Evangelické církve metodistické v Tachově ze dne 22.března 2020
Poznámky:
1/ Bohoslužba je určena pro virtuální prostor internetu. Fyzicky nikdy neproběhla a neproběhne.
2/ Záznam můžete také sledovat pomocí služby Spotify, YouTube a SoundCloud. Odkazy naleznete zde:
- poslouchat tuto nahrávku přes Spotify
- poslouchat tuto nahrávku přes YouTube
- poslouchat tuto nahrávku přes SoundCloud
Autor: Petr Vaďura
Zdroj: Evangelická církev metodistická, farnost Tachov
Download: MS OneDrive
