Příběh o potopě

Bible je knihovna a obsahuje řadu literárních žánrů. Máme tam kroniky, prorocké texty, poetické texty, básnické texty, ve kterých máme Hospodina zobrazeného takovým způsobem, že se buď smějeme nebo lekáme (např. jak letí na cherubu a dští kolem sebe oheň a síru). A máme tam také takzvané mytopoetické texty. A toho se dneska dotkneme.

Biblický text:

  • I viděl Hospodin, jak se na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý.
  • Litoval, že na zemi učinil člověka, a trápil se ve svém srdci.
  • Řekl: „Člověka, kterého jsem stvořil, smetu z povrchu země, člověka i zvířata, plazy i nebeské ptactvo, neboť lituji, že jsem je učinil.“
  • Ale Noe našel u Hospodina milost.
  • Toto je rodopis Noeho: Noe byl muž spravedlivý, bezúhonný ve svém pokolení; Noe chodil s Bohem.
  • A Noe zplodil tři syny: Šéma, Cháma a Jefeta.
  • Země však byla před Bohem zkažená a plná násilí.
  • Bůh pohleděl na zemi; byla zcela zkažená, protože všechno tvorstvo pokazilo na zemi svou cestu.
  • I řekl Bůh Noemu: „Rozhodl jsem se skoncovat se vším tvorstvem, neboť země je plná lidského násilí. Zahladím je i se zemí.
  • Udělej si archu z goferového dřeva. V arše uděláš komůrky a vysmolíš ji uvnitř i zvenčí smolou.
  • A uděláš ji takto: Délka archy bude tři sta loket, šířka padesát loket a výška třicet loket.
  • Archa bude mít světlík; na loket odshora jej ukončíš a do boku archy vsadíš dveře. Uděláš v ní spodní, druhé i třetí patro .
  • Hle, já uvedu potopu, vody na zemi, a zahladím tak zpod nebe všechno tvorstvo, v němž je duch života. Všechno, co je na zemi, zhyne.
  • S tebou však učiním smlouvu. Vejdeš do archy a s tebou tvoji synové, tvá žena i ženy tvých synů.
  • A ze všeho, co je živé, ze všeho tvorstva, uvedeš vždy po páru do archy, aby s tebou zůstali naživu; samec a samice to budou.
  • Z rozmanitých druhů ptactva a z rozmanitých druhů zvířat a ze všech zeměplazů rozmanitých druhů, z každého po páru vejdou k tobě, aby se zachovali při životě.
  • Ty pak si naber k obživě různou potravu, nashromáždi si ji, a bude tobě i jim za pokrm.“
  • Noe udělal všechno přesně tak, jak mu Bůh přikázal.

Genesis 6, 5-22

 

  • Potopa na zemi trvala čtyřicet dní, vod přibývalo, až nadnesly archu, takže se zdvihla od země.
  • Vody zmohutněly a stále jich na zemi přibývalo. Archa plula po hladině vod.
  • Vody na zemi převelice zmohutněly, až přikryly všechny vysoké hory, které jsou pod nebesy.
  • Do výšky patnácti loket vystoupily vody, když byly přikryty hory.
  • A zahynulo všechno tvorstvo, které se na zemi pohybuje, ptactvo, dobytek i zvěř a také všechna na zemi se hemžící havěť, i každý člověk.
  • Všechno, co mělo v chřípích dech ducha života, cokoli bylo na suché zemi, pomřelo.
  • Tak smetl Bůh vše, co povstalo, co bylo na povrchu země: od lidí až po zvířata, po plazy a nebeské ptactvo, všechno bylo smeteno ze země. Zachován byl pouze Noe a to, co s ním bylo v arše.
  • Mohutně stály vody na zemi po sto padesát dnů.

Genesis 7, 17-24

  • I promluvil Bůh k Noemu:
  • Vyjdi z archy, ty a s tebou tvá žena i tvoji synové a ženy tvých synů.
  • Vyveď s sebou všechno tvorstvo, jež je s tebou, všechnu zvěř i ptactvo a dobytek a všechnu havěť plazící se po zemi. Ať se na zemi hemží, ať se na zemi plodí a množí.“
  • Noe tedy vyšel a s ním jeho synové a jeho žena a ženy jeho synů.
  • Všechna zvěř, všechna havěť a všechno ptactvo, vše, co se plazí po zemi, vyšlo podle svých čeledí z archy.
  • Noe pak vybudoval Hospodinu oltář a vzal ze všech čistých dobytčat i ze všeho čistého ptactva a zapálil na tom oltáři oběti zápalné.
  • I ucítil Hospodin libou vůni a řekl si v srdci: „Už nikdy nebudu zlořečit zemi kvůli člověku, přestože každý výtvor lidského srdce je od mládí zlý, už nikdy nezhubím všechno živé, jako jsem učinil.
  • Setba i žeň a chlad i žár, léto i zima a den i noc nikdy nepřestanou po všechny dny země.“

Genesis 8, 15-22

 

Úryvek z kázání:

Pokud vyprávění o potopě vezmeme jako historický text, a ty výpovědi o Hospodinu jako výpovědi o psychologii Hospodinově, tak bychom se asi takovému Bohu chtěli vyhnout, protože takový Bůh je velmi nevyzpytatelný a neví, co dělá. Stvoří člověka, pak toho lituje, a když vidí, že ten člověk se chová jinak, než si představuje, tak ho prostě smete.

Líbí se vám taková představa Boha? Pokud ne, tak je třeba se napřed zamyslet nad tím, co je mýtus.

Co je mýtus?

Je to vyprávění, nějaký děj, jehož pomocí vypravěč chce sdělit závažnou skutečnost. Velmi často je mýtus ohlasem nějaké konkrétní události, která se uchovala v kolektivní paměti. Tady mohla být v kolektivní paměti zkušenost nějaké obrovské povodně nebo potopy.

Ale když se podíváte na mýtus o Prométheovi, který ukradl bohům oheň, tak tam je zkušenost s tím, jaké to bylo, když nebyl oheň. A jak bylo důležité, když najednou lidé měli oheň, a jak je důležité o oheň pečovat, protože bez ohně člověk nemůže přežít.

Mýtus o potopě nalezneme nejenom v Bibli, ale nacházíme ho v mnoha dalších literaturách. Třeba v eposu o Gilgamešovi, nejstarší literární památce světa, je kapitola, která se vůbec netýká Gilgameše, ale která popisuje potopu světa.

V Ovidiových proměnách čteme mýtus o potopě, u Aztéků se také zachoval mýtus o potopě.

Kdo zažil masivní povodeň, tak chápe děs, který to vyprávění po staletí zpřítomňuje. A protože je to skutečný děs a hrůza, mýtus tuto silnou emoci používá ke sdělení nějaké důležité pravdy, která se týká fungování světa. Třeba té pravdy, že zlo pohlcuje samo sebe. Že zlo je destruktivní, a že zlo, když se příliš rozmůže, tak zničí civilizaci.

Pohled na biblické vyprávění nás vede k poznání, že cílem tohoto mýtu, který zde vypravěč vypráví, je sdělit kontext zničení zla. Hospodin zlo trestá a pohroma může být aktem božího hněvu, který byl vyprovokován tím exemplárním násilím lidí.

To je mytologický výklad světa, který říká, že v určité fázi do lidských dějin vstupuje Hospodin a ty dějiny mění nějakým nadpřirozeným zásahem.

To je úplně jiné myšlení, než naše. Naše myšlení je postaveno na kauzalitě. Z nějaké skutečnosti plyne něco. Jsou tu souvislosti jevů.

Myšlení mýtů nepracuje s kauzalitou. Rozhodujícím prvkem je nadpřirozený zásah bohů a kauzalita prostě nefunguje. Můžou tam být věci, které si logicky vyvodíte, ale s rozhodnutím bohů to nehne.

Máme zde mnoho mytologických prvků, například jsou tu synové boží a dcery lidské, kteří provozují spolu sex a rodí se jim zrůdy. Synové dávnověku, bohatýři, mužové pověstní. Co to je? Jsou to polobohové. Třeba Achileus byl polobůh. Nebo Hérakles. Lidé, kteří byli částečně božího částečně lidského původu, a kteří byli nadáni nadpřirozenou silou.

Pak tady máme další prvek: potopa nastává vylitím vod podzemí a nebeských zásobáren nad zemí. Odborník vám řekne, že toto je z fyzikálního hlediska nesmysl. Ale není to nesmysl z hlediska starověkého pojetí světa.

Mytologický obraz světa, který nalezneme v celé Bibli, počítá s tím, že země je jakýsi pecen chleba, který plave na moři, na vodách, a je sloupy upevněn s jakýmsi podstavcem, a úplně na dně těch vod, pravod, propastných tůní, sídlí zlo. Tam někde je smrt, tam někde je podsvětí.

Dále musíme vystoupit z mýtu a zabývat se jednotlivými motivy vyprávění.

Poslechněte si celý příspěvek:

Autor: Petr Vaďura
Zdroj: ECM Tachov
Download: MS OneDrive