Voda v síti a snídaně s Kristem

 

BohoslužbaBiblický text💡 INSPIRACE

Nevím, jestli jste si toho všimli, ale Janovo evangelium má dva závěry. První závěr je ve dvacáté kapitole a druhý závěr je ve dvacáté první kapitole. Dvacátá kapitola je uzavřená dovětkem podle něhož Ježíš učinil ještě mnoho znamení, jež nejsou popsána v této knize, nicméně ta, která jsou vylíčena, mají posloužit čtenáři či posluchači k tomu, aby uvěřil tomu, že Ježíš je Kristus, syn Boží, a aby věře v Ježíše měl život věčný.

Tady mohlo evangelium skončit. Nicméně neskončilo. Následuje ještě jednadvacátá kapitola, která je jakýmsi doslovem. Jeho obsahem je popis rybolovu, nejprve neúspěšného, posléze úspěšného, dále zjevení vzkříšeného Krista sedmi učedníkům, společná snídaně kolem ohniště a následuje ještě rozhovor s Petrem o jeho lásce ke Kristu a úkolu pást Ježíšovi ovce.

Po několika slovech věnovaných učedníkovi, jehož Pán miloval, končí pak evangelium druhým dovětkem stvrzující pravdivost vylíčeného svědectví.

Jaký je cíl/účel toho doslovu? Proč tam ta jednadvacátá kapitola je?

 

Poslechněte si celý příspěvek:

Doprovodné soubory:

Sólo le pido a Dios

Que el dolor no me sea indiferente
Que la reseca muerte no me encuentre
Vacía y sola sin haber hecho lo suficiente
Sólo le pido a Dios

Que lo injusto no me sea indiferente
Que no me abofeteen la otra mejilla
Después que una garra me arañó esta suerte
Sólo le pido a Dios

Que la guerra no me sea indiferente
Es un monstruo grande y pisa fuerte
Toda la pobre inocencia de la gente
Es un monstruo grande y pisa fuerte
Toda la pobre inocencia de la gente
Sólo le pido a Dios

Que el engaño no me sea indiferente
Si un traidor puede más que unos cuantos
Que esos cuantos no lo olviden fácilmente
Sólo le pido a Dios

Que el futuro no me sea indiferente
Desahuciado está el que tiene que marchar
A vivir una cultura diferente
Sólo le pido a Dios

Que la guerra no me sea indiferente
Es un monstruo grande y pisa fuerte
Toda la pobre inocencia de la gente
Es un monstruo grande y pisa fuerte
Toda la pobre inocencia de la gente

Poznámky:
1/ Bohoslužba je určena pro virtuální prostor internetu. Fyzicky nikdy neproběhla a neproběhne.
2/ Záznam můžete také sledovat pomocí služby Spotify, YouTube a SoundCloud. Odkazy naleznete zde:

Autor: Petr Vaďura
Zdroj: Evangelická církev metodistická – farnost Tachov
Download: MS OneDrive


 
Genesis 18, 1-15

  • I ukázal se Hospodin Abrahamovi při božišti Mamre, když seděl za denního horka ve dveřích stanu.
  • Rozhlédl se a spatřil: Hle, naproti němu stojí tři muži. Jakmile je spatřil, vyběhl jim ze dveří stanu vstříc, sklonil se k zemi
  • a řekl: „Panovníku, jestliže jsem u tebe nalezl milost, nepomíjej svého služebníka.
  • Dám přinést trochu vody, umyjte si nohy a zasedněte pod strom.
  • Rád bych vám podal sousto chleba, abyste se posilnili; potom půjdete dál. Přece nepominete svého služebníka.“ Odvětili: „Učiň, jak říkáš.“
  • Abraham rychle odběhl do stanu k Sáře a řekl: „Rychle vezmi tři míry bílé mouky, zadělej a připrav podpopelné chleby.“
  • Sám se rozběhl k dobytku, vzal mladé a pěkné dobytče a dal mládenci, aby je rychle připravil.
  • Potom vzal máslo a mléko i dobytče, jež připravil, a předložil jim to . Zatímco jedli, stál u nich pod stromem.
  • Pak se ho otázali: „Kde je tvá žena Sára?“ Odpověděl: „Tady ve stanu.“
  • I řekl jeden z nich : „Po obvyklé době se k tobě určitě vrátím, a hle, tvá žena bude mít syna.“ Sára naslouchala za ním ve dveřích stanu.
  • Abraham i Sára byli staří, sešlí věkem, a Sáře již ustal běh ženský.
  • Zasmála se v duchu a řekla si: „Když už jsem tak sešlá, má se mi dostat takové rozkoše? I můj pán je stařec.“
  • Tu Hospodin Abrahamovi řekl: „Pročpak se Sára směje a říká: ‚Což mohu opravdu rodit, když už jsem tak stará?‘
  • Je to snad pro Hospodina nějaký div? V jistém čase, po obvyklé době, se k tobě vrátím a Sára bude mít syna.“
  • Sára však zapírala: „Nesmála jsem se,“ protože se bála. On však řekl: „Ale ano, smála ses.“

 
Janovo evangelium 21,1-14

  • Potom se Ježíš opět zjevil učedníkům u jezera Tiberiadského.
  • Stalo se to takto: Byli spolu Šimon Petr, Tomáš, jinak Didymos, Natanael z Kány Galilejské, synové Zebedeovi a ještě dva z jeho učedníků.
  • Šimon Petr jim řekl: „Jdu lovit ryby.“ Odpověděli mu: „I my půjdeme s tebou.“ Šli a vstoupili na loď. Té noci však nic neulovili.
  • Když začalo svítat, stál Ježíš na břehu, ale učedníci nevěděli, že je to on.
  • Ježíš jim řekl: „Děti, nemáte něco k jídlu?“ Odpověděli: „Nemáme.“
  • Řekl jim: „Hoďte síť na pravou stranu lodi, tam ryby najdete.“ Hodili síť a nemohli ji ani utáhnout pro množství ryb.
  • Onen učedník, kterého Ježíš miloval, řekl Petrovi: „To je Pán!“ Jakmile Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, přehodil si plášť – byl totiž svlečen – a brodil se k němu vodou.
  • Ostatní učedníci přijeli na lodi – nebyli daleko od břehu, jen asi dvě stě loket – a táhli za sebou síť s rybami.
  • Když vstoupili na břeh, spatřili ohniště a na něm rybu a chléb.
  • Ježíš jim řekl: „Přineste několik ryb z toho, co jste nalovili!“
  • Šimon Petr šel a vytáhl na břeh síť plnou velkých ryb, bylo jich sto padesát tři; a ač jich bylo tolik, síť se neprotrhla.
  • Ježíš jim řekl: „Pojďte jíst!“ A nikdo z učedníků se ho neodvážil zeptat: „Kdo jsi?“ Věděli, že je to Pán.
  • Ježíš šel, vzal chléb a dával jim; stejně i rybu.
  • To se již potřetí zjevil učedníkům po svém vzkříšení.
 

Další skutečná inspirace (nejen) pro tuto dobu:

 

  • archiv Literárních čtvrtků – Literární čajovna byla zahájena 3.října 2013. Probíhá každý čtvrtek od 19 do 20:30 hodin v Sedmdesátce (prostory Evangelické církve metodistické v Tachově). Je určena široké veřejnosti, ale i členům církve. Průběh setkání je obvykle stejný: jeden z účastníků (výjimečně host) seznámí přítomné s životem a dílem autora, kterého pro tento večer vybral, a po té předčítá vybrané pasáže z knihy, kterou si připravil. Po té následuje diskuse. Záznamy naleznete nejen na těchto stránkách, ale i na YouTube kanálu Sedmdesátky (playlist – cca 145 položek)
  • internetový magazín NaHlubinu.net – Novinka! – inspirativní příspěvky od různých autorů (Petr Vaďura, Pavel Hošek, Rudolf Tomšů, Pavel Řepa, články z časopisu Slovo a život)