Skutky 2,1-21
- 1Když nastal den Letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě.
- 2Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli.
- 3A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden;
- 4všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat.
- 5V Jeruzalémě byli zbožní židé ze všech národů na světě,
- 6a když se ozval ten zvuk, sešlo se jich mnoho a užasli, protože každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní řečí.
- 7Byli ohromeni a divili se: „Což nejsou všichni, kteří tu mluví, z Galileje?
- 8Jak to, že je slyšíme každý ve své rodné řeči:
- 9Parthové, Médové a Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judeje a Kappadokie, Pontu a Asie,
- 10Frygie a Pamfylie, Egypta a krajů Libye u Kyrény a přistěhovalí Římané,
- 11židé i obrácení pohané, Kréťané i Arabové; všichni je slyšíme mluvit v našich jazycích o velikých skutcích Božích!“
- 12Žasli a v rozpacích říkali jeden druhému: „Co to má znamenat?“
- 13Ale jiní říkali s posměškem: „Jsou opilí!“
- 14Tu vystoupil Petr spolu s jedenácti, pozvedl hlas a oslovil je: „Muži judští a všichni, kdo bydlíte v Jeruzalémě, toto vám chci oznámit, poslouchejte mě pozorně:
- 15Tito lidé nejsou, jak se domníváte, opilí – vždyť je teprve devět hodin ráno.
- 16Ale děje se, co bylo řečeno ústy proroka Jóele:
- 17‚A stane se v posledních dnech, praví Bůh, sešlu svého Ducha na všechny lidi, synové vaši a vaše dcery budou mluvit v prorockém vytržení, vaši mládenci budou mít vidění a vaši starci budou mít sny.
- 18I na své služebníky a na své služebnice v oněch dnech sešlu svého Ducha, a budou prorokovat.
- 19A učiním divy nahoře na nebi a znamení dole na zemi: krev a oheň a oblaka dýmu.
- 20Slunce se obrátí v temnotu a měsíc se změní v krev, než přijde den Páně, velký a slavný;
- 21a každý, kdo vzývá jméno Páně, bude zachráněn.‘
Římanům 8,14-17
- 14Ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové Boží.
- 15Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste opět propadli strachu, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče!
- 16Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti.
- 17A jsme-li děti, tedy i dědicové – dědicové Boží, spoludědicové Kristovi; trpíme-li spolu s ním, budeme spolu s ním účastni Boží slávy.
Jan 14,8-17.25-27
- 8Filip mu řekl: „Pane, ukaž nám Otce, a víc nepotřebujeme!“
- 9Ježíš mu odpověděl: „Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty mě neznáš? Kdo vidí mne, vidí Otce. Jak tedy můžeš říkat: Ukaž nám Otce?
- 10Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která vám mluvím, nemluvím sám od sebe; Otec, který ve mně přebývá, činí své skutky.
- 11Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně; ne-li, věřte aspoň pro ty skutky!
- 12Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci.
- 13A začkoli budete prosit ve jménu mém, učiním to, aby byl Otec oslaven v Synu.
- 14Budete-li mne o něco prosit ve jménu mém, já to učiním.
- 15Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání;
- 16a já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi na věky –
- 17Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť s vámi zůstává a ve vás bude.
- 18Nezanechám vás osiřelé, přijdu k vám.
- 19Ještě malou chvíli a svět mě už neuzří, vy však mě uzříte, poněvadž já jsem živ a také vy budete živi.
- 20V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci, vy ve mně a já ve vás.
- 21Kdo přijal má přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A toho, kdo mě miluje, bude milovat můj Otec; i já ho budu milovat a dám se mu poznat.“
- 22Řekl mu Juda, ne ten Iškariotský: „Pane, jak to, že se chceš dát poznat nám, ale ne světu?“
- 23Ježíš mu odpověděl: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.
- 24Kdo mě nemiluje, nezachovává má slova. A slovo, které slyšíte, není moje, ale mého Otce, který mě poslal.
- 25Toto vám pravím, dokud jsem s vámi.
- 26Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl.
- 27Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí!
