Je sobota podvečer. Video nahrává film o Davidovi, na který asi nebudu mít čas se podívat. Připravuji Křesťanskou vlnu na příští sobotu. Celé odpoledne jsem stříhal rozhovor, který jsem před týdnem natočil, poslouchal a upravoval předtočené příspěvky a hlavně vybíral písničky. Pořad je o otcovství a já jsem si usmyslel, že se v něm všechny písně budou nějak tohoto tématu týkat. Vybíral jsem je asi tři hodiny.
Teď už jen napsat scénář, natočit průvodní moderaci a pak to všechno seskládat dohromady. Snad to nebude moc dlouhé, slovo musí končit v 52. minutě a hudba v 57. Nevím, kde mám pořád ty pětimínutové písničky na konec pořadu brát.
Jdu do ložnice, kde se dá jako v jediné místnosti našeho panelákového bytu natáčet, Kvůli akustice. „Buďte teď pět minut zticha!“ křičím do bytu na své čtyři děti a manželku. Sednu na postel, vybalím nahrávací zařízení; hlavně správně propojit všechny dráty.
„Dobré ráno, milí posluchači, od mikrofonu Křesťanské vlny vás zdraví…“ „Prásk!“
Co to je!? Zvenku se ozývá jedna rána za druhou a křik. Před samoobsluhu se dostavili prkénkáři. Dělají takový rámus, že se v tom natáčet nedá. Jednou jsem je požádal, aby byli pět minut zticha, ale dnes na to nemám sílu. Balím a jdu do koupelny. Ta je akusticky taky dobrá, ale hrozí v ní riziko, že někdo z domu zapne větrák, který pak bude několik minut hučet.
„Dobré ráno, milí posluchači, od mikrofonu Křesťanské vlny …“
Hurá, povedlo se, všichni v bytě byli zticha, větrák nehučel. Teď to propojit s počítačem, stáhnout, sestříhat… Rutinně provádím ty tisíckrát vykonané operace.
Musím vyčistit paměť nahrávacího zařízení, v pondělí jedu do Prahy natáčet. Mažu tedy všechny staré nahrávky, které v přístroji mám. Teď už jen odpojím nahrávací zařízení a můžu začít pořad sestavovat. Stáhnu si znělku a hledám moderaci, kterou jsem před chvílí natočil a sestříhal. To snad ne! Ona tu není! Smazal jsem ji, když jsem čistil přístroj od starých příspěvků. A v počítači jsem ji neuložil. Takže znovu – jdu nejprve do ložnice – prkýnkáři stále hlučí. Obsazuji tedy koupelnu a modlím se, aby nikdo v domě nešel na záchod a nezapnul ventilaci. Povedlo se. Sedám k počítači a znovu dělám, co jsem už jednou udělal. Kolem devátě večer je hotovo. Ještě pořad vypálit na CD, popsat, vypsat hlášení o použitých písních, udělat kopii bez písniček na rozhlasový web, připravit jednu kopii pro TWR a celý pořad kvůli kontrole poslechnout, zda se v něm neukryl nějaký šotek. O půl jedenácté končím. Díky Pane, začíná mi víkend.
Petr Vaďura (Živé slovo 4/2007)
