Lidé mají o křesťanech roztodivné představy. Někdo si myslí, že jsou to lidé soustředění na modlitbu a meditaci, jiní zase mají představu upjatých moralistů. Asi málokdo by řekl, že křesťanská akce může probíhat ve sportovní hale a jejími účastníky jsou spocení a udýchaní chlapi. A právě na takovou akci nás dnes pozve do Tachova náš spolupracovník Petr Vaďura.
Tachovský pohár
Myslíte, že existuje nějaká spojitost mezi křesťanstvím a sportem? Odpověď nám může dát dnešní reportáž, kterou jsem natočil na Tachovském poháru minulou sobotu. Vcházím do sportovní haly, kde právě probíhá turnaj.
Hlavním pořadatelem je Pavel Beneš z Evangelické církve metodistické v Tachově. Proč vlastně tento turnaj probíhá?
Už je to patnáctý ročník Tachovského poháru a hlavním důvodem je, že máme radost ze sportu a chceme si ho užívat společně.
Čím je turnaj jiný oproti podobným takovým akcím?
Asi by se stálo za to zeptat rozhodčího. Když se s ním bavíme my, tak vždycky říká, že se mu tady píská daleko líp než na těch ligových utkáních. Tyhlety jsou podle něj i mírnější a opravdu v tom duchu fair play.
Jedním z hráčů je Pavel Pacner. Proč jezdíte na Tachovský pohár?
Pro nás a naše mužstvo Tachov je pojem. To je úžasná akce! Je to už víc než deset let, kdy kamarádka našeho spoluhráče objevila v časopise AD upoutávku na tento turnaj. Řekla: „Kluci, tam byste mohli jet!“ Přihlásila nás, no a od té doby víc než deset let už sem jezdíme a každý rok už se na tu akci těšíme. Je někdy těžké se vůbec dát dohromady, protože kluci zestárli, mají rodiny, své povinnosti, jsme různě rozjeti po republice… Ale vždycky se strašně moc do Tachova těšíme. Je to pro nás úžasná akce, i když třeba výsledkově to není nejlepší.
Vy jste katolický kněz, hrajete fotbal i doma, tam, kde působíte?
Já působím v Mutěnicích u Hodonína na Slovácku, takže samozřejmě nehraju fotbal nějak závodně, ale s chlapy nebo s ministranty, když je možnost, si rád zahraju – venku, nebo v zimě v tělocvičně. Takže určitě mám radost, když si můžu zasportovat.
Ona je to taková zvláštní představa, jak pan farář hraje fotbalse svými farníky…
No já myslím, že je to úžasná možnost setkat se zase i s takovou skupinou lidí, která se do kostela mnohdy ani nepodívá. A hlavně mě na tom těší, že při sportu se vytváří takové neformální, obyčejné, chlapské dobré společenství, dobré vztahy. Takže pro mě je to možnost být nějak víc s nimi. A baví mě to. Takže určitě jsem za každou takovou možnost moc rád.
(Oslovujeme náhodné hráče)
Odkud jste přijeli na Tachovský pohár?
Hráč 1: No já osobně jsem z Chebu. My jsme složený tým, jsou tady kluci z Kraslic, z Prahy…
No a jak vnímáte tady ten turnaj?
Hráč 2: No na to, že to je křesťanské, mi to přijde dobře zorganizované, pěkná hala, profesionální rozhodčí, takže myslím, že je vysoká úroveň.
Pan Václav Kašpar z „Plzeňského betonu“ je na poháru po dvanácté. Proč sem vůbec jezdíte?
Já jsem sem začal jezdit jako malý kluk s týmem Gólostroje, což jsou kluci z Plzně, a až v posledních letech jsme se trhli, když jsme vytvořil svůj vlastní tým. A jezdím sem hrozně rád.
Vy nepatříte do žádné církve, tak jak to na vás působí, že to je křesťanská akce?
Já mám k tomu kladný vztah. Neříkám, že jsem jakoby úplně věřící… Ty lidi tady, ta parta – určitě příjemný místo, kam se prostě člověk rád každý rok vrátí.
Závěrem ještě prozraďme, že vítězem patnáctého ročníku Tachovského poháru bylo mužstvo „Neřízená střela“ z Kraslic.
