Angličtina
Evangelická církev metodistická v Tachově se rozhodla už před několika lety, že se otevře lidem ze svého okolí. Jedním z prostředků, kterými to učinila, jsou jazykové kurzy. Pořádají se v jednom obyčejném činžovním domě na tachovském sídlišti.
Lektorkou jazykových kurzů je paní Haverly Hadges. Proč jste vůbec přijela do České republiky ze Spojených států?
Protože jsem chtěla zažít nějaké velké dobrodružství a byla to pro mne velká příležitost setkat se s lidmi a zažít zemi, o které jsem slyšela, že tam jsou úžasní lidé.
Jak vůbec vypadají vaše lekce?
Já si ty lekce moc užívám. Studenti jsou velmi motivovaní a velmi inteligentní. Procházíme různé lekce, vyprávíme si, soustředíme se na výslovnost, získáme spoustu zajímavých informací a mám příležitost mluvit sama o sobě a studenti také mohou mluvit o sobě. Je to velmi zajímavé.
Kurs probíhá přímo v bytě Haverly a my se jdeme podívat na to, jak to tady vypadá.
(Haverly v překladu do češtiny:) Já teď právě rozdávám list o jedné velmi významné televizní hvězdě, která má televizní program v Americe. Budeme si povídat o jejím životě a doufám, že ta lekce bude zajímavá.
Jednou z účastnic kurzu je paní Alena Kadlecová. Paní Kadlecová, proč sem vlastně chodíte?
Protože jsou tady bezva lidi, protože slyším angličtinu od rodilé mluvčí a protože nikdy není na škodu ten jazyk, i když malinko znáte, prohlubovat a prohlubovat.
Hlavní organizátorkou a zástupkyní Evangelické církve metodistické je paní Dana Mrázková. Proč jste vůbec s jazykovými kurzy začali?
Já si myslím, že jsme společenství, které hledá možnosti, jak vůbec lidem sloužit. A protože angličtina je žádaná, výuka angličtiny je velmi potřebná, tak jsme to vzali za své, že je to obrovská příležitost, jak pozvat lidi do církve. A můžeme se s nimi setkávat a sdílet s nimi svůj život.
No a mají lidé zájem i o něco víc než o angličtinu?
V těch lekcích, si myslím, že se to týká hlavně angličtiny, ale díky Haverly si myslím, že se ty lekce teď prohloubily, můžeme se zabývat i složitějšími otázkami, týkajícími se života, společnosti, politické situace. Získávám osobní vztah se studenty a v různých rozhovorech mohu s nimi sdílet svůj názor, svůj život, svoje principy – a to mě moc baví.
Počítáte s tím, že někdo z těch studentů přijde i do metodistického sboru?
Je to moje velká touha a počítám s tím, doufám v to, ale netlačím to.
A ti lidé to vědí?
Já myslím, že to tuší, musí to vidět – je to na mně určitě znát.
