Nízkoprahové denní centrum Elim Vsetín

Elim VsetínPro vsetínské bezdomovce je slovo ELIM synonymem naděje. Občanské sdružení toho jména totiž pomáhá především lidem bez domova. Založili je už před řadou let členové vsetínského sboru Církve bratrské a vedle práce streetworkerů se sdružení zaměřuje hlavně na provoz nízkoprahového denního centra. Jeho cílem je snížit sociální a zdravotní rizika související s životem na ulici a motivovat osoby bez přístřeší k řešení jejich neutěšené situace. Mezi vsetínské bezdomovce nás ve svém příspěvku zve Petr Vaďura.

Najít nízkoprahové denní centrum Elim ve Vsetíně pro mě nebylo tak jednoduché, ovšem zdejší bezdomovci je nacházejí celkem snadno. Stačí zamířit do místní části Rokytnice a najít vchod skrývající se v zadní části domu služeb Kotovo. Právě sem přichází alespoň jednou týdně několik desítek vsetínských bezdomovců setkat se s lidmi, kteří s nimi stále jednají slušně a s úctou. Okamžitá kapacita denního centra je osm klientů a zařízení je v provozu ve všední dny dvě a půl hodiny dopoledne a dvě hodiny odpoledne. Proč klienti vlastně do denního centra přicházejí? Na otázku odpovídají oni sami.

Číst dál

Diagnostický ústav Brno

Sexuální skandály v katolické církvi vrhly špatné světlo na službu církve dětem a mládeži. A to je škoda, protože právě křesťané mohou mladým lidem nabídnout něco, co jiní nedokáží. Je o tom přesvědčen i náš spolupracovník Petr Vaďura, který svou dnešní reportáž natočil v Brně.

Věznice Kuřim

Microsoft OneDrive

Existují i dnes zločinci, kteří se díky křesťanům stali novými lidmi? Pro odpověď na tuto otázku jsem se vypravil na Moravu.

Nacházíme se v Kuřimi, 17 kilometrů od Brna. Do zdejší věznice chodí už 18 let pan Jiří Krejčí z Křesťanského sboru v Brně. Vcházíme tedy dovnitř.

Pane Krejčí, proč jste vlastně začal do kuřimské věznice jezdit?

Těch impulsů bylo několik. Jedním z nich – asi nejsilnějším – byla ta skutečnost, že po 89. roce znovu obnovila svoji činnost v naší zemi Armáda spásy a ta dala impuls k tomu, aby se taky začalo systematicky pracovat ve věznicích. Já jsem tu okolnost viděl jako velice příznivou, a když jsme byli osloveni jako sbor, zda bychom nechtěli spolupůsobit při té práci, tak jsem se přihlásil. Ten druhý aspekt byl ten, že můj bratr byl třikrát ve vězení a já jsem ten život ve věznici velice intenzivně vnímal. A vnímal jsem i to prostředí, ve kterém ti lidé jsou, a potřeby, které v tom zařízení mají.

Číst dál