VYCHOVÁVAT K POZNÁNÍ
Z kauzálního pohledu (příčina – následek) je vzdělání předstižné – připravuje člověka na svět, který teprve nastane. Vstupujeme do éry nových revolučních technologií. Člověk bude muset reagovat na nové situace, proměněné prostředí a na jiný charakter práce. Zdálo by se, že nově nastupující čas promění samu podstatu vzdělávání.
Stačí však změnit úhel pohledu. Stejně jako tvar stromu nahlížíme jinak při pohledu ze shora a jinak, když se díváme z boku, bude se i vzdělávání jevit jinak, opustíme-li kauzální hledisko bezprostředního účelu (svět obživy) a pohlédneme-li na věc teleologicky (teleos = cíl) — tj. z hlediska celkového smyslu.
S překvapením shledáme, že hlavní konstrukční pilíře vzdělávání zůstávají po celou dobu existence lidstva nezměněny.
Už jsme zapomněli, že znalosti celých generací byly v minulosti předávány výlučně z paměťové stopy
Učení „nazpaměť” má v současnosti převážně negativní příznak. Už jsme zapomněli, že znalosti celých generací byly v minulosti předávány výlučně z paměťové stopy.
Je veliký rozdíl mezi tím, co si pamatujeme a máme důvěrně uloženo (třeba tak, že to zpaměti zarecitujeme), a mezi tím, co tušíme, protože jsme o tom někdy něco četli nebo to slyšeli.
Pokud máme „text“ (dnes bychom řekli „informaci“) v paměti dostatečně zapsaný, je jako matrice připraven pro rozhodující fázi vzdělávacího procesu, kterou je poznání.
Určitá životní situace způsobí, že se informace uložená v paměti aktivuje „rozsvítí” — a poznání, k němuž nazrály okolnosti konkrétního života, obohatí významem tuto dosud latentně fixovanou paměťovou stopu.
Podobný vhled známe i z obyčejných žitých situací, kdy člověku náhle v určité souvislosti vytane na mysli verš, lidové rčení nebo biblický apokryf, kterému náhle nově porozumí.
Přemostění mezi slovem a smyslem se děje prostřednictvím imaginace — představivosti. Uskutečňuje se jako p o z n á n í, které proměňuje člověka i svět.
JAKÝ „TEXT“ VŠAK DO PAMĚTI VKLÁDÁME VE SVĚTĚ INFLACE INFORMACÍ?
Mnohost ucházející se o naši pozornost je nedozírná, zatímco kapacita lidského mozku je limitovaná. Tady nově naléhavě povstává tradiční úloha Učitele — ať už pod tímto pojmem míníme jakéhokoliv průvodce na cestě poznání, je-li věrohodný. Jeho doporučení pomáhají k orientaci a důvěra a nadšení žáka spustí motivaci k zapamatování.
Kromě memorování existuje totiž více cest, jak učinit informace paměti důvěrné.
Jednou z nich je uchvácení pozornosti na základě emocionální vazby. Prostřednictvím osoby s přirozenou autoritou se lze „naučit mystériu osobního života, přijímat Ducha„, jak by vyjádřil Martin Buber, jehož myšlenky v téměř 100 let starých esejích o výchově znějí i dnes velice živě.
Ano, bude to vždy živý člověk, který bude nezastupitelný jako prostředník poznání, ve škole, v rodinách, v životě vůbec.
SVĚT SE PROMĚŇUJE, PODSTATA ČLOVĚKA TRVÁ
Stále platí, že je třeba:- kultivovat svoji pozornost a cit
- cvičit se v koncentraci
- mířit k hlubšímu poznání, byť by to bylo na úkor mnohosti
- zůstat vnitřně svobodný a otevřený pro imaginaci
- hledat a nacházet věrohodné učitele
Jsou to předpoklady, s nimiž vzděláváním můžeme dospět k poznání. A to je naděje.
Autor: Renata Šindelářová
Zdroj: časopis Slovo a život 2018/03
