Přísloví 8,1-36
- 1Cožpak moudrost nevolá, nevydává rozumnost svůj hlas?
- 2Na nejvyšším místě, nad cestou, na křižovatce stojí.
- 3Při branách, kudy se chodí do města, u vchodu pronikavě volá:
- 4„Na vás, muži, volám, můj hlas je určen synům lidským.
- 5Prostoduší, pochopte, v čem je chytrost, hlupáci, pochopte, v čem je rozum!
- 6Slyšte! Vyhlašuji, co je směrodatné, otevírám rty a plyne z nich přímost.
- 7O pravdě hovoří můj jazyk, mým rtům se svévole hnusí.
- 8Všechny výroky mých úst jsou spravedlivé, není v nich nic potměšilého či falešného.
- 9Všechny jsou správné pro toho, kdo porozumí, přímé těm, kdo naleznou poznání.
- 10Přijměte mé napomenutí, nikoli stříbro, spíše poznání, než převýborné ryzí zlato.
- 11Moudrost je lepší než perly, nevyrovnají se jí žádné skvosty.
- 12Já, Moudrost, bydlím s chytrostí, nalézám obezřetné poznání.
- 13Bázeň před Hospodinem znamená nenávidět zlo; nenávidím povýšenost, pýchu, cestu zlou, proradná ústa.
- 14U mne je rada i pohotová pomoc, jsem rozumnost, u mne je bohatýrská síla.
- 15Skrze mne kralují králové a vydávají spravedlivá nařízení vládci,
- 16skrze mne velí velitelé a všichni urození soudí spravedlivě.
- 17Já miluji ty, kdo milují mne, a kdo mě za úsvitu hledají, naleznou mne.
- 18Bohatství a čest jsou u mne, ustavičný dostatek i spravedlnost.
- 19Mé ovoce je lepší než ryzí a čisté zlato, má úroda je nad výborné stříbro.
- 20Chodím stezkou spravedlnosti a pěšinami práva,
- 21abych dala dědictví těm, kdo mě milují. Já naplním jejich pokladnice.
- 22Hospodin mě vlastnil jako počátek své cesty, dříve než co konal odedávna.
- 23Od věků jsem ustanovena, od počátku, od pravěku země.
- 24Ještě nebyly propastné tůně, když jsem se zrodila, ještě nebyly prameny vodami obtěžkány.
- 25Když ještě byly hory ponořeny, před pahorky jsem se narodila.
- 26Ještě než učinil zemi a všechno kolem a první hroudy pevniny,
- 27když upevňoval nebesa, byla jsem při tom, když vymezoval obzor nad propastnou tůní,
- 28když seshora zavěšoval mračna, když sílily prameny propastné tůně,
- 29když kladl moři jeho meze, aby vody nevystupovaly z břehů, když vymezoval základy země,
- 30byla jsem mu věrně po boku, byla jsem jeho potěšením den ze dne a radostně si před ním hrála v každý čas.
- 31Hraji si na jeho pevné zemi; mým potěšením je být s lidskými syny.
- 32Nyní tedy, synové, slyšte mě: Blaze těm, kdo dbají na mé cesty.
- 33Slyšte napomenutí a buďte moudří; nevyhýbejte se tomu !
- 34Blaze člověku, který mě poslouchá, bdí u mých dveří den ze dne a střeží veřeje mého vchodu.
- 35Vždyť ten, kdo mě nalézá, nalezl život a došel u Hospodina zalíbení.
- 36Kdo hřeší proti mně, činí násilí své duši; všichni, kdo mě nenávidí, milují smrt.“
