Pro vsetínské bezdomovce je slovo ELIM synonymem naděje. Občanské sdružení toho jména totiž pomáhá především lidem bez domova. Založili je už před řadou let členové vsetínského sboru Církve bratrské a vedle práce streetworkerů se sdružení zaměřuje hlavně na provoz nízkoprahového denního centra. Jeho cílem je snížit sociální a zdravotní rizika související s životem na ulici a motivovat osoby bez přístřeší k řešení jejich neutěšené situace. Mezi vsetínské bezdomovce nás ve svém příspěvku zve Petr Vaďura.
Najít nízkoprahové denní centrum Elim ve Vsetíně pro mě nebylo tak jednoduché, ovšem zdejší bezdomovci je nacházejí celkem snadno. Stačí zamířit do místní části Rokytnice a najít vchod skrývající se v zadní části domu služeb Kotovo. Právě sem přichází alespoň jednou týdně několik desítek vsetínských bezdomovců setkat se s lidmi, kteří s nimi stále jednají slušně a s úctou. Okamžitá kapacita denního centra je osm klientů a zařízení je v provozu ve všední dny dvě a půl hodiny dopoledne a dvě hodiny odpoledne. Proč klienti vlastně do denního centra přicházejí? Na otázku odpovídají oni sami.
První klient: Protože nemáme kam jít. Tady se můžeme vykoupat, vyprat věci, najíst se.
Kromě tady těch aktivit, je denní centrum ještě k něčemu?
Druhý klient: Pomáhá nám.
První klient: Hodně nám to pomáhá. Pomohou nám i odpoledne, chodí do terénu, tak nám dají kávu, sem tam pokecají, pomůžou, když můžou.
Druhý klient: Potěší. Že se neflákáme po ulicích, ale že máme kde přebýt.
První klient: Uvařit si.
Druhý klient: Máme takový azyl. Opravdu, je to azyl.
Vedoucí denníého centra je Oldřich Unar. Pane Unare, to, co říkali klienti, bylo docela pozitivní. Co je vlastním smyslem vaší práce?
Oldřich Unar: Klienti to už nastínili. Nabízíme tady možnost přípravy stravu, nabízíme možnost provedení hygieny, můžou si klienti vyprat, vysušut prádlo a můžou tady dostat poradenství: pokud chtějí něco řešit, tak my jim pomáháme vyřizovat jejich běžné záležitosti, třeba ztracené doklady, ubytování atd.
Kdo je nejčastěji vaším klientem? Co to je vlastně za lidi, kteří se ocitnou na ulici a musí se obrátit na vás?
Oldřich Unar: Klientela je různorodá, jsou tam různé příběhy, různé příčiny, různé věkové kategorie, i když u nás máme většinou produktivní věk. Jinak jsme pro lidi od osmnácti let věku. Co se týká nějaké struktury muži – ženy, tak momentáleně je to tak, že máme třicet pět procent žen a šedesát pět procent mužů, klientů denního centra.
No a proč se ti lidé ocitli na ulici?
Oldřich Unar: Většinou tam hraje roli více faktorů: jednak mohou to být rodinné problémy, finanční problémy, zadluženost, závislosti, může tam být třeba nějaká duševní choroba… Většinou je to spojeno s více faktory a člověk se ocitne na ulici, kolikrát ani neví, jak, a někdy je velmi těžké rozplétat tyto věci a klientům pomoci. Ale snažíme se o to a myslím si, že za námi je vidět nějaká práce.
Zřizovatelem denního centra je občanské sdružení Elim. Elim je biblická oáza v poušti a denní centrum takovou oázou chce být pro všechny, kteří to potřebují.
