Zpráva o letní biblické škole

Mezi mnoha prázdninovými akcemi pořádanými rozličnými českými církvemi a církevními sbory se objevuje i několik takových, které jsou určeny lidem bez ohledu na jejich církevní příslušnost. Jednou z nich byla i Letní biblická škola v přírodě, která proběhla během tohoto týdne v Opárně u Lovosic.

Čtrnáctého ročníku Letní biblické školy v přírodě se zúčastnilo přes 80 lidí. Hlavní téma pobytu bylo Mimo mainstream. Program nabízel témata, která nejsou tak často ani v církvích, ani mimo církev probírána.

První ze dvou řečníků – Jiří Beneš z Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze – probíral biblické texty pojednávající o starozákonním proroku Elíšovi. Druhý z řečníků byl docent Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze Pavel Hošek. Ten se pokoušel odpovědět na různé otázky, např. Jak se stavět ke konfliktu stvoření a evoluce?, Jaké zaujímat stanovisko tváří v tvář zlu?, Co si počít s přísnými morálními požadavky Písma v sekulární společnosti? apod.

Jak se lišili účastníci Letní biblické školy od studentů, s nimiž se oba vyučující setkávají během roku na teologických fakultách?

Jiří Beneš: „Jednak svým složením – studenti na fakultě jsou obvykle mladá generace, kdežto tady moji posluchači jsou lidé z různých generací a z různých církví, a liší se jednak odvahou vstupovat do toho rozhovoru, protože se jich to dotýká. Studenti tuto odvahu příliš nemají. Ale na druhou stranu cítím, že u obou těch skupin, a to je naopak zase spojuje, jde o to oslovení vnitřní.“

Pavel Hošek: „Prázdninová atmosféra napomáhá určité odlehčenosti a neformálnosti. Nejsou žádné předem dané legitimní nebo nelegitimní otázky. Je to taková laboratoř, taková dílna hledání dobrých, přesvědčivých, poctivých a upřímných stanovisek a názorů k těm palčivým otázkám současné doby.“

Pořadatelem Letní biblické školy je o.s. Den. Jeho členové chtějí účastníkům nabídnout jednak kvalifikované biblické vyučování, ale také prostor k diskusím nad otázkami, kterým se církve buď vyhýbají, nebo na ně poskytují odpovědi zjednodušené či povrchní. Diskuse patří k programu školy. Proto sem také lidé jezdí. Několika účastníků jsem se zeptal, jak diskuse probíhaly a jaké byly jejich výsledky: „Vzhledem k tomu, že je tady několik církví, tak jsem počítal s tím, že diskuse proběhne ostře nebo že se nebude diskutovat, ale i v tomto rozdílném prostředí byla diskuse velice spontánní a svobodná. Každý měl co říct. A řekl to tak, že potom na něj navázali druzí a měl jsem z toho i já sám užitek.“

„Mně se líbí otevřenost i to, že jednotlivé názory, ať je řekne kdokoli, nejsou kritizovány, ale přijímány a jsou inspirací i pro ty přednášející.“

„Ak sa chcem obohatiť, tak sa musím rozprávať s tými, ktorí so mnou nesúhlasia, nie s tými, ktorí mi na všetko pritakajú.“

„Mne sa na tomto pobyte páči, že to je vlastne jedna celá velká diskusia, že okrem toho hlavného programu sa tu celý deň tvoria rôzne diskusné krúžky a diskutuje sa dlho do noci a človeka to určite veľmi obohatí.“

Škoda, že podobných rekreačně vzdělávacích pobytů není v českém církevním prostředí víc.