Vzpomínkových knih je na knižním trhu mnoho a jsou stále oblíbené. Hansi od Marie Anny Hirschmannové patří k těm, které stojí za to číst. Autorka, sudetské Němka, pochází z českého pohraničí. Vyrůstala jako sirotek u náhradních rodičů, a proto se snadněji v době dospívání přimkla k národně socialistické ideologii. Kniha mistrovsky popisuje vnitřní prožitky a myšlenkové pochody člověka, který bezmezně věří státu a jeho vůdci. Díky tomu pochopíme, jak bylo možné, že se lidé nechali Hitlerovým režimem získat. Nahlížíme do nitra dívky, která viděla svět očima nacistické ideologie. Bohužel zde není ani slovo o jejím vztahu k Židům, zato je zde vylíčen autorčin vztah k Čechům.
Nejpůsobivější je scéna, ve které má Hansi dopravit vlakem na určené místo několik německých dětí. Když se nemohou dostat do přeplněného vlaku, pohrozí mladá nacistka českým železničářům jednotkami SS. Brzy na to se ale nacistická Třetí říše zhroutila a Hansi se stala z příslušnice vyvolené rasy příslušnicí poraženého národa. Kniha popisuje, jak tuto proměnu různí stoupenci režimu prožívali. Ona sama ani po skončení války zločinný charakter nacismu plně neprohlédla a nedokázala jej kriticky reflektovat. S koncem Třetí říše se vyrovnala pouze díky vnitřnímu závazku, že už nikdy nesmí uvěřit žádné ideoologii. Její prohlédnutí zločinnosti samotného hitlerovského režimu bylo však postupné a trvalo řadu let.
V následující části kniha na základě Hansiných vzpomínek líčí úděl sudetských Němců v Československu po skončení války. Hansi vypráví příběhy, které odhalují brutalitu Rusů a nevyzpytatelnost Čechů. Popis života v pracovním táboře patří k vrcholům knihy. Pro leckoho možná budou tyto řádky těžko přijatelné, protože bývalá nacistka zde líčí krutost Čechů a Rusů. Pokud však přijmeme skutečnost, že zde vypráví konkrétní žena své autentické prožity a pocity, lze tuto „zaujatost“ spíše ocenit.
Vyprávění Hansi Hirschmannové pokračuje popisem útěku do Západního Německa, kde se snažila uchytit a začít nový život. Trochu černobíle líčí kontrast mezi krutostí Rusů a velkorysostí Američanů, kteří s Němci jednají především jako s lidmi. Nicméně situaci statisíců uprchlíků v Německu i nevraživost starousedlíků vůči nim zachycuje kniha velmi věrně a působivě.
Poslední část knihy se odehrává ve Spojených státech Amerických, kam se Hansi s manželem přestěhovali v 50. letech. I v této části si zachovává kniha vysokou míru autenticity vyvolanou subjektivním vnímáním nového světa očima německé ženy. Autorka nastavuje zrcadlo blahobytné přejedené Americe, která chce zachraňovat svět, ale trvá současně na zachování svého bohatství a pohodlí. Objevují se však i lidé nezištní a obětaví, kteří mladé rodině v době jejích amerických začátků pomáhají. Autorka se snaží zachytit Američany plasticky a chce se vyhnout zjednodušením.
Velkou předností knihy je, že končí v tu správnou chvíli. Je to právě v tom okamžiku, kdy se rodině začne dobře dařit. Už se tedy nedočteme o Hansiných úspěších, o životě rodiny patřící do střední vrstvy, ani o autorčiných zahraničních cestách či jejích významných známých. Jen z obrázkové přílohy poznáváme, že Hansi hodně cestovala, osobně se znala s Coriie ten Boom a dalšími známými osobnostmi a nejspíš byla velmi úspěšná. Citlivá autorka nic z toho však do knihy nezařadila a uchránila nás tak od laciného a protivného bulvárního čtení, byť by se jednalo o bulvár křesťanský. V její biografii nemá místo nic, čím by se mohla ona sama chlubit. Naopak – popisuje pouze tu část života, kdy byla naivní, hloupá, snadno manipulovatelná a nešťastná. Kniha je vlastně svědectvím o jejích neúspěších a prohrách, přes které však postupovala dál. Jako červená nit se zde vine motiv, který tomu všemu dává smysl: je to skrytá Boží ochrana. Navzdory naivitě a hlouposti, navzdory snaze dělat vše po svém, navzdory tělesné a duševní slabosti je Hansi předmětem péče někoho, kdo svět vidí z obrovského nadhledu. Bůh zde není líčen propagandisticky nebo agitačně. Jen mimoděk se autorka zmiňuje o své dětské víře a o její ztrátě, o poválečném setkání s křesťany i o nalezení Ježíše Krista. Popis křesťanské konverze není vůbec efektní a čtenáře, který se pohybuje v církevním prostředí, skoro napadne, zda Hansi tzv. obrácení prožila. A právě v tomto nepatetickém a civilním popisu nalezení víry možná tkví hlavní myšlenka knihy: navzdory lidské slabosti může v životě každého člověka zvítězit Boží milost.
Hansi je kniha, kterou mohou číst jak lidé věřící, tak agnostici a ateisté. Atorka v ní nechce na prvním místě zachytit své vzpomínky, nýbrž jejím cílem je prostřednictvím vzpomínek něco sdělit čtenáři. Čtenář je v centru pozornosti, s ním vede autorka dialog. Tomu podřizuje i to, jak prezentuje samu sebe – jako naivní, slabou, bojácnou a křehkou. Tato sebestylizace však umožňuje čtenáři přijmout právě ten úhel pohledu, ve kterém autorka své zážitky podává. Ačkoli je stále ve středu dění ona sama, není nám protivná, protože zde není ani stopa po sebeospravedlnění, obhajobě postojů či prezentaci svých dobrých vlastností. Pokud autorka popisuje nějaký dobrý skutek, který učinila (záchrana dítěte na hranici mezi východní a západní zónou Nemecka), vždy samu sebe ve vyprávění nějak shodí (dítě zachránila náhodou a ve strachu, aby je pláčem neprozradilo). Tento sebe-shazující princip se táhne celou knihou a činí autorku velmi sympatickou. Vyprávění se navíc nezdržuje detaily, které nemají místo v celku autorčina sdělení posluchači. Díky tomu je kniha dynamická, místy až napínavá.
Kniha Hansi je překladem z anglického originálu. Nelze než pochválit překladatelku Zuzanu Kempnou za dobře odvedenou práci. Také vydavatel, kterým je Infiniti art z Českého Těšína, si zaslouží pochvalu za kvalitní papír, tisk a pěknou obálku. Největší pochvalu si však zaslouží autorka, která touto knihou ukázala, že je nejen dobrou spisovatelkou, ale i moudrou a citlivou ženou.
Anna Marie Hirschmann: Hansi. Infiniti art, Český Těšín 2008.
Petr Vaďura (Živé slovo 3/2009)
