Archiv příspěvků: mp3

kázání, přednášky, rozhorovy, reportáže

Angličtina s rodilou mluvčí Ann Haverly Hedges

Na první pohled se zdá, že hlavní náplní života církevních společenství jsou bohoslužby a péče o zbožnost vlastních lidí. Jakmile však nahlédneme do chodu sborů a farností pečlivěji, zjistíme, kolik nepřeberných aktivit a iniciativ určeným i lidem mimo církev křesťané organizují. Příkladem může být sbor Evangelické církve metodistické v Tachově, který nabízí občanům města výuku angličtiny s rodilou mluvčí. Reportáž připravil Petr Vaďura.

Angličtina

Angličtina

Evangelická církev metodistická v Tachově se rozhodla už před několika lety, že se otevře lidem ze svého okolí. Jedním z prostředků, kterými to učinila, jsou jazykové kurzy. Pořádají se v jednom obyčejném činžovním domě na tachovském sídlišti.

Lektorkou jazykových kurzů je paní Haverly Hadges. Proč jste vůbec přijela do České republiky ze Spojených států?
Protože jsem chtěla zažít nějaké velké dobrodružství a byla to pro mne velká příležitost setkat se s lidmi a zažít zemi, o které jsem slyšela, že tam jsou úžasní lidé.

Jak vůbec vypadají vaše lekce?
Já si ty lekce moc užívám. Studenti jsou velmi motivovaní a velmi inteligentní. Procházíme různé lekce, vyprávíme si, soustředíme se na výslovnost, získáme spoustu zajímavých informací a mám příležitost mluvit sama o sobě a studenti také mohou mluvit o sobě. Je to velmi zajímavé.

Kurs probíhá přímo v bytě Haverly a my se jdeme podívat na to, jak to tady vypadá.
(Haverly v překladu do češtiny:) Já teď právě rozdávám list o jedné velmi významné televizní hvězdě, která má televizní program v Americe. Budeme si povídat o jejím životě a doufám, že ta lekce bude zajímavá.

Jednou z účastnic kurzu je paní Alena Kadlecová. Paní Kadlecová, proč sem vlastně chodíte?
Protože jsou tady bezva lidi, protože slyším angličtinu od rodilé mluvčí a protože nikdy není na škodu ten jazyk, i když malinko znáte, prohlubovat a prohlubovat.

Hlavní organizátorkou a zástupkyní Evangelické církve metodistické je paní Dana Mrázková. Proč jste vůbec s jazykovými kurzy začali?
Já si myslím, že jsme společenství, které hledá možnosti, jak vůbec lidem sloužit. A protože angličtina je žádaná, výuka angličtiny je velmi potřebná, tak jsme to vzali za své, že je to obrovská příležitost, jak pozvat lidi do církve. A můžeme se s nimi setkávat a sdílet s nimi svůj život.

No a mají lidé zájem i o něco víc než o angličtinu?
V těch lekcích, si myslím, že se to týká hlavně angličtiny, ale díky Haverly si myslím, že se ty lekce teď prohloubily, můžeme se zabývat i složitějšími otázkami, týkajícími se života, společnosti, politické situace. Získávám osobní vztah se studenty a v různých rozhovorech mohu s nimi sdílet svůj názor, svůj život, svoje principy – a to mě moc baví.

Počítáte s tím, že někdo z těch studentů přijde i do metodistického sboru?
Je to moje velká touha a počítám s tím, doufám v to, ale netlačím to.

A ti lidé to vědí?
Já myslím, že to tuší, musí to vidět – je to na mně určitě znát.

Tachovský pohár 2010

Lidé mají o křesťanech roztodivné představy. Někdo si myslí, že jsou to lidé soustředění na modlitbu a meditaci, jiní zase mají představu upjatých moralistů. Asi málokdo by řekl, že křesťanská akce může probíhat ve sportovní hale a jejími účastníky jsou spocení a udýchaní chlapi. A právě na takovou akci nás dnes pozve do Tachova náš spolupracovník Petr Vaďura.

Tachovský pohár

Tachovský pohár

Myslíte, že existuje nějaká spojitost mezi křesťanstvím a sportem? Odpověď nám může dát dnešní reportáž, kterou jsem natočil na Tachovském poháru minulou sobotu. Vcházím do sportovní haly, kde právě probíhá turnaj.

Hlavním pořadatelem je Pavel Beneš z Evangelické církve metodistické v Tachově. Proč vlastně tento turnaj probíhá?
Už je to patnáctý ročník Tachovského poháru a hlavním důvodem je, že máme radost ze sportu a chceme si ho užívat společně.

Čím je turnaj jiný oproti podobným takovým akcím?
Asi by se stálo za to zeptat rozhodčího. Když se s ním bavíme my, tak vždycky říká, že se mu tady píská daleko líp než na těch ligových utkáních. Tyhlety jsou podle něj i mírnější a opravdu v tom duchu fair play.

Jedním z hráčů je Pavel Pacner. Proč jezdíte na Tachovský pohár?
Pro nás a naše mužstvo Tachov je pojem. To je úžasná akce! Je to už víc než deset let, kdy kamarádka našeho spoluhráče objevila v časopise AD upoutávku na tento turnaj. Řekla: „Kluci, tam byste mohli jet!“ Přihlásila nás, no a od té doby víc než deset let už sem jezdíme a každý rok už se na tu akci těšíme. Je někdy těžké se vůbec dát dohromady, protože kluci zestárli, mají rodiny, své povinnosti, jsme různě rozjeti po republice… Ale vždycky se strašně moc do Tachova těšíme. Je to pro nás úžasná akce, i když třeba výsledkově to není nejlepší.

Vy jste katolický kněz, hrajete fotbal i doma, tam, kde působíte?
Já působím v Mutěnicích u Hodonína na Slovácku, takže samozřejmě nehraju fotbal nějak závodně, ale s chlapy nebo s ministranty, když je možnost, si rád zahraju – venku, nebo v zimě v tělocvičně. Takže určitě mám radost, když si můžu zasportovat.

Ona je to taková zvláštní představa, jak pan farář hraje fotbalse svými farníky…
No já myslím, že je to úžasná možnost setkat se zase i s takovou skupinou lidí, která se do kostela mnohdy ani nepodívá. A hlavně mě na tom těší, že při sportu se vytváří takové neformální, obyčejné, chlapské dobré společenství, dobré vztahy. Takže pro mě je to možnost být nějak víc s nimi. A baví mě to. Takže určitě jsem za každou takovou možnost moc rád.

(Oslovujeme náhodné hráče)
Odkud jste přijeli na Tachovský pohár?

Hráč 1: No já osobně jsem z Chebu. My jsme složený tým, jsou tady kluci z Kraslic, z Prahy…

No a jak vnímáte tady ten turnaj?
Hráč 2: No na to, že to je křesťanské, mi to přijde dobře zorganizované, pěkná hala, profesionální rozhodčí, takže myslím, že je vysoká úroveň.

Pan Václav Kašpar z „Plzeňského betonu“ je na poháru po dvanácté. Proč sem vůbec jezdíte?
Já jsem sem začal jezdit jako malý kluk s týmem Gólostroje, což jsou kluci z Plzně, a až v posledních letech jsme se trhli, když jsme vytvořil svůj vlastní tým. A jezdím sem hrozně rád.

Vy nepatříte do žádné církve, tak jak to na vás působí, že to je křesťanská akce?
Já mám k tomu kladný vztah. Neříkám, že jsem jakoby úplně věřící… Ty lidi tady, ta parta – určitě příjemný místo, kam se prostě člověk rád každý rok vrátí.

Závěrem ještě prozraďme, že vítězem patnáctého ročníku Tachovského poháru bylo mužstvo „Neřízená střela“ z Kraslic.

Tomáš Graumann v Tachově

Tomáš Graumann, jedno ze židovských dětí, zachráněných před nacisty v roce 1939 NicolasemWintonem, navštívil v minulých dnech Tachov.

Tomáš Graumann

Tomáš Graumann

V sobotu 14.11. s ním proběhla beseda v Městském kulturním středisku. V neděli byl pan Graumann hostem bohoslužby Evangelické metodistické církve. V pondělí si jeho poutavý životní příběh přišlo do velkého sálu střediska Mže poslechnout 120 dětí ze tří základních škol v Tachově. Součástí prezentace byl i dokumentární film Síla lidskosti režiséra Matěje Mináče.

Sledovat prezentaci (chvíli trvá, než se načte…)

Konference mládeže ECM v Tachově

O víkendu proběhla v Tachově konference mládeže. Organizovala ji farnost ECM v Tachově. Přijelo přes 120 účastníků z celé České republiky (Jižní Morava, Praha, Plzeň, Klatovy, Jihlava). Téma konference bylo SEXUALITA A OSOBNOST.

konference

konference

V pátek večer proběhl kromě jiného koncert kapely BACK HOME. V sobotu během dne pak byly různé semináře (Předmanželský sex, Homosexualita, Komplexy, Co nás čeká v manželství, ale také například
i mimo hlavní téma: Záchranářem v Afghánistánu). Přednášeli například Pavel Hošek, Petr Vaďura, Václav Hrdina a další. Semináře se konaly na různých místech po Tachově (ZŠ Zárečná, prostory na náměstí či prostory v kině Mže).
Účastníci (mladí lidé mezi 12-25 lety) si také mohli koupit knihy, a to nejen s tématikou zaměřenou na mezilidské vztahy.
Stravování zajišťovala jídelna tachovského gymnázia.

Více informací naleznete na archivních stránkách akce.

Ukázka z vystoupení kapel:

httpv://www.youtube.com/watch?v=anfeeAOUqEg

Krize klasické rodiny – klinický psycholog Jiří Bauer


rozhlasový pořadDnes budeme mluvit o instituci manželství, které Napoleon kdysi přirovnal k dobývané pevnosti a tvrdil, že ti, kdo jsou venku, se snaží dostat dovnitř, a ti, kdo jsou vevnitř, se snaží dostat ven. Platí ještě tenhle jeho obraz? A jak se vlastně mění představa o rodině a manželství v moderní době? Ustojí klasická představa nerozlučného vztahu tlaky moderní společnosti, která přináší (kromě jiného) nepřeberné množství různých možností a nových začátků? Nachází se v krizi dnešní doba, nebo naopak klasický model partnerství muže a ženy?

Začněme suchými statistikami. V České republice se v současné době rodí více než 30 % dětí mimo manželství. Na 100 nově uzavřených manželství u nás připadá přibližně 65 rozvodů. 47 % párů uvádí jako příčinu rozvodu rozdílnost povah, 20 % neuvádí příčinu žádnou. Ročně se u nás rozvede více než 33 tisíc manželství. V důsledku toho přijde u nás ročně o jednoho z rodičů přes 20 000 dětí, protože děti má zhruba 70 % rozvádějících se párů. Průměrná délka trvání manželství je u nás 13 let. V České republice stejně jako jinde v západním světě dochází navíc k výraznému nárůstu soužití nesezdaných párů jako alternativy manželství. Prokázalo se, že četnost rozpadu těchto vztahů je ještě pětkrát vyšší než u sezdaných manželských párů.

Uvedená situace se jeví některým odborníkům (i běžným lidem) jako alarmující. Takže by s tím chtěli něco udělat. Od 12. února do dneška probíhala například v České republice řada akcí v rámci Národního týdne manželství. Většinu jich organizovaly různé křesťanské neziskové organizace a sbory. Jedním z odborníků, kterým leží na srdci stav manželství u nás, je klinický psycholog doktor Jiří Bauer.

Pořad naleznete v archivu Českého rozhlasu zde.

Křesťané a společnost – profesor Jakub Trojan


rozhlasový pořad1. ledna 1977 bylo vydáno Úvodní prohlášení Charty 77. V jeho textu se mimo jiné praví: “Svoboda náboženského vyznání, důrazně zajišťovaná článkem 18 prvního paktu, je systematicky omezována mocenskou svévolí; oklešťováním činnosti duchovních, nad nimiž trvale visí hrozba odepření nebo ztráty státního souhlasu s výkonem jejich funkce; existenčním i jiným postihem osob, které své náboženské vyznání slovem i skutkem projevují; potlačováním výuky náboženství apod.” Náboženská svoboda a způsoby, jakými je možno této svobody dosáhnout, jsou hlavními tématy dnešních Výzev přítomnosti.

Jedním z prvních signatářů Charty 77 byl profesor Jakub Trojan. Jeho jméno patří k několika jménům duchovních, kteří se pod Chartu podepsali. Ačkoli její text nevyzývá k odporu proti státní moci, zaujali k němu mnozí křesťané socialistického Československa spíše rezervovaný nebo dokonce odmítavý postoj. A protože profesor Trojan působí na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy na katedře Teologické etiky, pozval jsem jej do dnešního pořadu jako hosta, abych s ním na toto téma promluvil.

Pořad najdete v archivu Českého rozhlasu zde.

TOPlist