Archiv příspěvků: mp3

kázání, přednášky, rozhorovy, reportáže

Představení nového alba Sinaj

Představení nového alba Sinaj

Eva Henychová v Tachově

 Své v pořadí už čtvrté album nazvané Sinaj představila v Muzeu Českého lesa v Tachově zpěvačka a kytaristka Eva Henychová. Při té příležitosti připravil malý medailon zpěvačky Petr Vaďura.

Křehká dívka známá z televizního seriálu My holky z městečka vystudovala hru na kytaru a zpěv na Konzervatoři Jaroslava Ježka. V roce 1991 vyhrála Portu a od té doby hraje a zpívá – často  v kostelích nebo ve věznicích. V čem jsou podle ní samotné její písně zvláštní či osobité?

Já myslím, že mé písně jsou zvláštní tím, že provokují k přemýšlení. Že nutí člověka, aby o něčem přemýšlel a možná i na něco důležitého přišel ve svém životě.

Text písně:
Odpouštím celému světu,
odpouštím lidem všem,
odpouštím Tobě taky,
odpouštím tomu, kým jsem.

Na představení nového alba přišli jak fanoušci Evy Henychové, tak i ti, kteří ji dosud neznali. A jaké byly jejich dojmy?

Já jsem Evu Henychovou slyšela takhle naživo poprvé, mluvila mi z duše nebo ze srdce, mám podobný náhled jako ona.

Já jí hrozně závidím. A závidím jí, že umí hrát na kytaru, protože já bych se v životě nic takového nenaučila. Opravdu – talentovaná. Umí krásně zpívat.

Eva Henychová prodělala řadu životních karambolů. Několik let také zápasí se zákeřnou nemocí. Donedávna ještě učila na ZUŠ v Ostrově nad Ohří, teď už jen zpívá. Z jejích písniček je zřejmé, jak je pro ni důležitá víra. Sama o tom říká:

Víra je cosi, co je hlavně nezastupitelné v mém osobním životě. A protože mé písně jsou jakýmsi obrazem, zrcadlem mého osobního života, tak to nemůže být jinak, než aby tam ta víra byla.

Text písně:
Dáváš mi znát svoji sílu, co běh času snadno mění,
nechal jsi mne s ptáky vzlétnout, věnovals´ mi uzdravení.
Až na konec světa půjdu, vyzpívám to oblakům,
jak veliké věci dal mi ten, komu říkám Bůh.

Písničky Evy Henychové nezní tak často z rozhlasových přijímačů, nicméně přinášejí něco, s čím se v hudbě tak často nesetkáváme:  naději.

Silvestrovská výprava Royal Rangers

Royal Rangers

Royal Rangers, hlídka Tachov

Royal Rangers je jakýsi křesťanský skaut. Organizace vznikla v 60. letech ve Spojených státech a v České republice působí od roku 1993. Jejím cílem je zdravý a rozhodný mladý člověk se správným žebříčkem hodnot, který je připraven zvládat i obtížné životní situace, má odvahu odmítnout negativní jevy jako drogy a aklohol, je ochoten žít nejen ke svému prospěchu, ale chce tu být i pro druhé. Místní skupiny Royal Rangers se nazývají přední hlídky. Na silvestrovskou výpravu té nejmladší, 51. přední hlídky z Tachova, se do zasněženého Českého lesa vypravil Petr Vaďura.

Najít expedici Royal Rangers vůbec nebylo snadné. Vypravili jsme se autem z Tachova směr německé hranice. Všude kolem jsou hromady sněhu a stopy zafoukává vítr. Nakonec jsme skončili v hájovně na Oboře, kde mají všechny oddíly Royal Rangers svou základnu. A doufali jsme, že sem děti dorazí. Což se stalo.

Tak kluci, jaká byla cesta?

„Cesta byla nepříjemná, všude byly hromady sněhu a někde nám ten sníh byl až po ramena. Šli jsme, přecházeli jsme potůček a občas tam byly takové vtipné náhody. Jednou se stalo, že Dorotka shodila Kryštofa a stáhla mu botu. Chtěl jí to samozřejmě oplatit – a to se stalo.“

„Náš vedoucí nás pořád fotil – a bylo nám to hrozně nepříjemné.“

Velitelem jednapadesáté přední hlídky je Jan Plášil. Co bylo cílem dnešní výpravy?

„Dostat se sem, a ne úplně jednoduchou cestou, nějakou zajímavou a náročnou, abychom tady mohli ten náš večerní program naplnit.“

A co vás čeká?

„Čeká nás jídlo, zábava, nějaké hry, dnes si budeme hlavně hrát.“

Jednapadesátá přední hlídka Royal Rangers v Tachově zahájila svou činnost v září 2010. Existuje ve třech věkových skupinách a dětí do ní dochází zatím 18. Svou základnu má v prostorách Evangelické církve metodistické na tachovském náměstí, ale často vyráží i do přírody. Hlavní náplní činnosti je umožnit dětem trávit smysluplně volný čas a vést je ke zralosti, ať už v oblasti fyzické, duševní, ale i duchovní. Jak vypadá konkrétní činnost? Odpovídá velitel 51. přední hlídky Jan Plášil:

„Scházíme se jednou týdně v pátek odpoledne v klubovně a často děláme víkendové výpravy sem do hájovny v Oboře, kde společně stavíme srub. Ale chceme také vyrážet na výlety a výpravy jinam do okolí, převážně do přírody. Součástí programu jsou tzv. odborky, což jsou např. práce s nářadím, uzlování, první pomoc, povídání o tom, co je to rodina, ale i biblické příběhy.“

A ještě na co se děti nejvíc těší v roce 2011?

„Na výpravy.“

„Na letní tábor.“

„Na vyrábění.“

„Na písničky.“

Jak je vidět, nejmladší přední hlídka Royal Rangers u nás se má čile k světu.

Konference mládeže ECM 2010 v Praze

pozvánka

Pozvánka na konferenci

Věkový průměr účastníků bohoslužeb v našich kostelech je poměrně vysoký. Mladí lidé však v církvi jsou také a čas od času se společně sejdou na nějaké zajímavé akci. Tento víkend probíhá v Praze v Horních Počernicích konference mládeže Evangelické církve metodistické. 

„Více než jen slova – víra v praxi“ – to je název konference mládeže, která probíhá od včerejška v Praze – Horních Počernicích. Pořadatelem je Aliance metodistické mládeže. Na konferenci se sjelo kolem sto dvaceti mladých lidí z celé České republiky. Podobná akce se koná každý rok a jejím smyslem je dát dohromady mladé lidi, které spojuje víra. V tuto chvíli probíhá bohoslužba a zanedlouho začnou semináře.

Jedním z hlavních pořadatelů je předseda Aliance metodistické mládeže Milan Mrázek. Pane Mrázku, jaký je smysl takové konference?

„Konference se koná jednou ročně a je to možnost, že se mladí lidé sjedou ze sborů z celé České republiky a můžou být pospolu. Oni se na tu akci těší, rádi se sejdou a svou formou, mládežnickou formou, uctívají Boha.“

Dnes je na programu několik seminářů. Mě tady zaujal v programu seminář “Zkušenosti pastora v armádě Miloslava Kloubka“ nebo „Zkušenosti nemocniční kaplanky Aleny Procházkové”. Jaký je smysl těchto témat?

„Letošní konference má téma ‚Více než slova‘, a tak se organizátoři snažili dělat semináře praktické – jak se víra projevuje v praxi. A tak je tam ten vojenský kaplan, nemocniční kaplanka nebo i křesťan podnikatel – bude mluvit o tom, jak žije v praxi svoji víru, když podniká. Takže jsme se snažili, aby to bylo praktické.“

Mládežníci ale nebudou jen poslouchat, můžou se také zapojit do dění, protože na programu jsou různé workshopy – je zde poeticko výtvarný seminář, dramatický seminář, mladí lidé budou moci také sportovat a čeká je i zážitková hra Přežití.

Kolik je vlastně dnes mladých lidí v církvi?

„Možná tady ten vzorek zhruba sto dvaceti lidí jsou ti aktivnější, kteří se i vypraví na takovou akci, ale v metodistických sborech jsou /i další/ mladí lidé. My se samozřejmě musíme nějak snažit je povzbudit ve víře, aby si ji uchovali. Za nějakých dvacet třicet let to budou oni, kteří budou dál ve sborech fungovat a budou sbory vést. Takže je určitě dobré se mladé generaci se věnovat.“

Má konference co nabídnout hostům, kteří nejsou z metodistické církve?

„Konference je otevřená, může přijít kdokoli. Dokonce i na programu se podílí kapela, která je z jiné denominace. Je to úplně otevřené, může kdokoli přijít a každý je vítán.“

My bychom mohli ukončit pozvánkou: dnes večer se koná koncert…

„Ten večerní program začíná v 7 hodin a ten vlastní koncert bude ve tři čtvrtě na devět. Hraje skupina Benjamín a bude to v Horních Počernicích v Praze na Křovinově náměstí ve velkém stanu.“


konference

Více obrázků naleznete zde.

Příměstský letní tábor s výukou angličtiny

VBS

Vacation Bible School

Co myslíte, chodí někde děti o prázdninách do školy? A dobrovolně a rády? V Tachově ano. Tou školou je ale Prázdninová biblická škola, která probíhá celý tento týden v prostorách Evangelické církve metodistické. Zajímalo mě, jak škola probíhá, tak se jdeme do budovy metodistické církve podívat.

Program probíhá ve sborové místnosti, která je vyzdobená tak, že to tady vypadá jako někde v kempu, protože kempování je hlavní téma letošní prázdninové školy.

Kazatelem metodistického sboru v Tachově a organizátorem Prázdninové biblické školy je Milan Mrázek. Co je vlastně Prázdninová biblická škola?

Je to program, který vznikl v Americe, metodistická církev v Americe ho rozvinula. Je to týden vyučování biblických příběhů pro děti. Každý rok dělají nový program s novým tématem.

A proč ji vlastně organizují Američané? Proč si to neděláte sami?
Američané jako rodilí mluvčí, to je něco, co sem ty děti táhne.

(Se dvěma účastnicemi:)
Děvčata, vy už jste tady včera byly?
Ano.

Jak se vám tady líbilo?
1. Krásné.
2. Mně se tady líbilo. Hezké.

A co se vám nejvíc líbilo?
1. Ti Američani.
2. Mně hry a Američani.

A nevadí vám, že mluví anglicky? Rozumíte jim?
1. Jo, trochu jo.
2. Já taky trošku.

Vy se učíte anglicky?
1. Ano.
2. Já uř tři roky.

Hudba se pouští z projektoru, tanečníci předvádějí a děti tancují.

Vedoucím amerického týmu je Chuck Griffin z Tennessee. Jak vypadá program?
My se snažíme použít to prostředí kempování – to je to letošní téma – a skrze to téma povědět příběh o Ježíši Kristu.

Je nějaký rozdíl mezi americkými a českými dětmi?
My jsme překvapeni tím, že hodně je tam toho podobného. Kromě toho jazyka nevidíme moc velký rozdíl. Když děti přijdou, tak se trošku stydí, ale když se potom začne zpívat a začnou tancovat, jsou takoví přijímající a to se nám líbí.

Jednou z hlavních organizátorek je Dana Mrázková.  Co je vlastně cílem této školy?
Prvotním cílem je určitě děti zabavit. Nějak jim zpestřit prázdniny formou, kterou třeba ještě neznají. Chceme jim zprostředkovat povědomí o Bohu, přiblížit jim vůbec život s Bohem a nějak je přivést k tomu, aby přemýšlely samy o sobě, o svém vlastním životě.

Jaké děti na školu chodí?
Od čtyř do deseti až dvanácti let.

A jsou z církve, anebo mimo církev?
Já bych řekla, že je to tak půl na půl. Půl dětí je z rodin z našeho společenství, a zbytek jsou děcka, která navštěvují buď kroužky, které provozujeme tady ve společenství, anebo je prostě známe a připojily se už i v dřívějších letech.

A zdá se, že jsou děti spokojené?
Tak už mám první zprávy po včerejším dnu a vypadají nadšeně. Dokonce i děcka, která nerada tančí a zpívají, tak si to včera užívala. Ten vedoucí organizátor, Chuck Griffin, je sportovec, což kluky velmi zajímá, takže i kluky zaujal.

Misie v Sudetech

Proběhla konference o křesťanské misii v Sudetech.

konference Misie v Sudetech

konference Misie v Sudetech

Konferenci organizovala farnost ECM Tachov, přijeli zástupci z dvanácti západočeských měst. Audiozáznam je k dispozici zde:

Angličtina s rodilou mluvčí Ann Haverly Hedges

Na první pohled se zdá, že hlavní náplní života církevních společenství jsou bohoslužby a péče o zbožnost vlastních lidí. Jakmile však nahlédneme do chodu sborů a farností pečlivěji, zjistíme, kolik nepřeberných aktivit a iniciativ určeným i lidem mimo církev křesťané organizují. Příkladem může být sbor Evangelické církve metodistické v Tachově, který nabízí občanům města výuku angličtiny s rodilou mluvčí. Reportáž připravil Petr Vaďura.

Angličtina

Angličtina

Evangelická církev metodistická v Tachově se rozhodla už před několika lety, že se otevře lidem ze svého okolí. Jedním z prostředků, kterými to učinila, jsou jazykové kurzy. Pořádají se v jednom obyčejném činžovním domě na tachovském sídlišti.

Lektorkou jazykových kurzů je paní Haverly Hadges. Proč jste vůbec přijela do České republiky ze Spojených států?
Protože jsem chtěla zažít nějaké velké dobrodružství a byla to pro mne velká příležitost setkat se s lidmi a zažít zemi, o které jsem slyšela, že tam jsou úžasní lidé.

Jak vůbec vypadají vaše lekce?
Já si ty lekce moc užívám. Studenti jsou velmi motivovaní a velmi inteligentní. Procházíme různé lekce, vyprávíme si, soustředíme se na výslovnost, získáme spoustu zajímavých informací a mám příležitost mluvit sama o sobě a studenti také mohou mluvit o sobě. Je to velmi zajímavé.

Kurs probíhá přímo v bytě Haverly a my se jdeme podívat na to, jak to tady vypadá.
(Haverly v překladu do češtiny:) Já teď právě rozdávám list o jedné velmi významné televizní hvězdě, která má televizní program v Americe. Budeme si povídat o jejím životě a doufám, že ta lekce bude zajímavá.

Jednou z účastnic kurzu je paní Alena Kadlecová. Paní Kadlecová, proč sem vlastně chodíte?
Protože jsou tady bezva lidi, protože slyším angličtinu od rodilé mluvčí a protože nikdy není na škodu ten jazyk, i když malinko znáte, prohlubovat a prohlubovat.

Hlavní organizátorkou a zástupkyní Evangelické církve metodistické je paní Dana Mrázková. Proč jste vůbec s jazykovými kurzy začali?
Já si myslím, že jsme společenství, které hledá možnosti, jak vůbec lidem sloužit. A protože angličtina je žádaná, výuka angličtiny je velmi potřebná, tak jsme to vzali za své, že je to obrovská příležitost, jak pozvat lidi do církve. A můžeme se s nimi setkávat a sdílet s nimi svůj život.

No a mají lidé zájem i o něco víc než o angličtinu?
V těch lekcích, si myslím, že se to týká hlavně angličtiny, ale díky Haverly si myslím, že se ty lekce teď prohloubily, můžeme se zabývat i složitějšími otázkami, týkajícími se života, společnosti, politické situace. Získávám osobní vztah se studenty a v různých rozhovorech mohu s nimi sdílet svůj názor, svůj život, svoje principy – a to mě moc baví.

Počítáte s tím, že někdo z těch studentů přijde i do metodistického sboru?
Je to moje velká touha a počítám s tím, doufám v to, ale netlačím to.

A ti lidé to vědí?
Já myslím, že to tuší, musí to vidět – je to na mně určitě znát.

Tachovský pohár 2010

Lidé mají o křesťanech roztodivné představy. Někdo si myslí, že jsou to lidé soustředění na modlitbu a meditaci, jiní zase mají představu upjatých moralistů. Asi málokdo by řekl, že křesťanská akce může probíhat ve sportovní hale a jejími účastníky jsou spocení a udýchaní chlapi. A právě na takovou akci nás dnes pozve do Tachova náš spolupracovník Petr Vaďura.

Tachovský pohár

Tachovský pohár

Myslíte, že existuje nějaká spojitost mezi křesťanstvím a sportem? Odpověď nám může dát dnešní reportáž, kterou jsem natočil na Tachovském poháru minulou sobotu. Vcházím do sportovní haly, kde právě probíhá turnaj.

Hlavním pořadatelem je Pavel Beneš z Evangelické církve metodistické v Tachově. Proč vlastně tento turnaj probíhá?
Už je to patnáctý ročník Tachovského poháru a hlavním důvodem je, že máme radost ze sportu a chceme si ho užívat společně.

Čím je turnaj jiný oproti podobným takovým akcím?
Asi by se stálo za to zeptat rozhodčího. Když se s ním bavíme my, tak vždycky říká, že se mu tady píská daleko líp než na těch ligových utkáních. Tyhlety jsou podle něj i mírnější a opravdu v tom duchu fair play.

Jedním z hráčů je Pavel Pacner. Proč jezdíte na Tachovský pohár?
Pro nás a naše mužstvo Tachov je pojem. To je úžasná akce! Je to už víc než deset let, kdy kamarádka našeho spoluhráče objevila v časopise AD upoutávku na tento turnaj. Řekla: „Kluci, tam byste mohli jet!“ Přihlásila nás, no a od té doby víc než deset let už sem jezdíme a každý rok už se na tu akci těšíme. Je někdy těžké se vůbec dát dohromady, protože kluci zestárli, mají rodiny, své povinnosti, jsme různě rozjeti po republice… Ale vždycky se strašně moc do Tachova těšíme. Je to pro nás úžasná akce, i když třeba výsledkově to není nejlepší.

Vy jste katolický kněz, hrajete fotbal i doma, tam, kde působíte?
Já působím v Mutěnicích u Hodonína na Slovácku, takže samozřejmě nehraju fotbal nějak závodně, ale s chlapy nebo s ministranty, když je možnost, si rád zahraju – venku, nebo v zimě v tělocvičně. Takže určitě mám radost, když si můžu zasportovat.

Ona je to taková zvláštní představa, jak pan farář hraje fotbalse svými farníky…
No já myslím, že je to úžasná možnost setkat se zase i s takovou skupinou lidí, která se do kostela mnohdy ani nepodívá. A hlavně mě na tom těší, že při sportu se vytváří takové neformální, obyčejné, chlapské dobré společenství, dobré vztahy. Takže pro mě je to možnost být nějak víc s nimi. A baví mě to. Takže určitě jsem za každou takovou možnost moc rád.

(Oslovujeme náhodné hráče)
Odkud jste přijeli na Tachovský pohár?

Hráč 1: No já osobně jsem z Chebu. My jsme složený tým, jsou tady kluci z Kraslic, z Prahy…

No a jak vnímáte tady ten turnaj?
Hráč 2: No na to, že to je křesťanské, mi to přijde dobře zorganizované, pěkná hala, profesionální rozhodčí, takže myslím, že je vysoká úroveň.

Pan Václav Kašpar z „Plzeňského betonu“ je na poháru po dvanácté. Proč sem vůbec jezdíte?
Já jsem sem začal jezdit jako malý kluk s týmem Gólostroje, což jsou kluci z Plzně, a až v posledních letech jsme se trhli, když jsme vytvořil svůj vlastní tým. A jezdím sem hrozně rád.

Vy nepatříte do žádné církve, tak jak to na vás působí, že to je křesťanská akce?
Já mám k tomu kladný vztah. Neříkám, že jsem jakoby úplně věřící… Ty lidi tady, ta parta – určitě příjemný místo, kam se prostě člověk rád každý rok vrátí.

Závěrem ještě prozraďme, že vítězem patnáctého ročníku Tachovského poháru bylo mužstvo „Neřízená střela“ z Kraslic.

TOPlist