Svátek všech svatých – kázání

kázání Petra Vaďury 1.listopadu 2015

Zjevení 21,1-6a

  • 1A viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly a moře již vůbec nebylo.
  • 2A viděl jsem od Boha z nebe sestupovat svaté město, nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha.
  • 3A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: „Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi,
  • 4a setře jim každou slzu z očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude – neboť co bylo, pominulo.“
  • 5Ten, který seděl na trůnu, řekl: „Hle, všecko tvořím nové.“ A řekl: „Napiš: Tato slova jsou věrná a pravá.“
  • 6A dodal: „Již se vyplnila. Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec. Tomu, kdo žízní, dám napít zadarmo z pramene vody živé.
  • 7Kdo zvítězí, dostane toto vše; já mu budu Bohem a on mi bude synem.
  • 8Avšak zbabělci, nevěrní, nečistí, vrahové, cizoložníci, zaklínači, modláři a všichni lháři najdou svůj úděl v jezeře, kde hoří oheň a síra. To je ta druhá smrt.“
  • 9A přistoupil jeden ze sedmi andělů, kteří měli těch sedm nádob a v nich připraveno sedm posledních pohrom, a řekl mi: „Pojď, ukážu ti nevěstu, choť Beránkovu.“
  • 10Ve vytržení ducha mě vyvedl na velikou a vysokou horu a ukázal mi svaté město Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha,
  • 11zářící Boží slávou; jeho jas jako nejdražší drahokam a jako průzračný křišťál.
  • 12Město mělo mohutné a vysoké hradby, dvanáct bran střežených dvanácti anděly a na branách napsaná jména dvanácti pokolení synů Izraele.

Janovo evangelium 11,1-44

  • 1Byl nemocen jeden člověk, Lazar z Betanie, z vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta.
  • 2To byla ta Marie, která pomazala Pána vzácným olejem a nohy mu otřela svými vlasy; a její bratr Lazar byl nemocen.
  • 3Sestry mu vzkázaly: „Pane, ten, kterého máš rád, je nemocen.“
  • 4Když to Ježíš uslyšel, řekl: „Ta nemoc není k smrti, ale k slávě Boží, aby Syn Boží byl skrze ni oslaven.“
  • 5Ježíš Martu, její sestru i Lazara miloval.
  • 6Když uslyšel, že je Lazar nemocen, zůstal ještě dva dny na tom místě, kde byl.
  • 7Teprve potom řekl svým učedníkům: „Pojďme opět do Judska!“
  • 8Učedníci mu řekli: „Mistře, není to dávno, co tě chtěli Židé kamenovat, a zase tam chceš jít?“
  • 9Ježíš odpověděl: „Což nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtne, neboť vidí světlo tohoto světa.
  • 10Kdo však chodí v noci, klopýtá, poněvadž v něm není světla.“
  • 11To pověděl a dodal: „Náš přítel Lazar usnul. Ale jdu ho probudit.“
  • 12Učedníci mu řekli: „Pane, spí-li, uzdraví se.“
  • 13Ježíš mluvil o jeho smrti, ale oni mysleli, že mluví o pouhém spánku.
  • 14Tehdy jim Ježíš řekl přímo: „Lazar umřel.
  • 15A jsem rád, že jsem tam nebyl, kvůli vám, abyste uvěřili. Pojďme k němu!“
  • 16Tomáš, jinak Didymos, řekl ostatním učedníkům: „Pojďme i my, ať zemřeme spolu s ním!“
  • 17Když Ježíš přišel, shledal, že Lazar je již čtyři dny v hrobě.
  • 18Betanie byla blízko Jeruzaléma, necelou hodinu cesty,
  • 19a mnozí z Židů přišli k Martě a Marii, aby je potěšili v zármutku nad jejich bratrem.
  • 20Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, šla mu naproti. Marie zůstala doma.
  • 21Marta řekla Ježíšovi: „Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel.
  • 22Ale i tak vím, že začkoli požádáš Boha, Bůh ti dá.“
  • 23Ježíš jí řekl: „Tvůj bratr vstane.“
  • 24Řekla mu Marta: „Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.“
  • 25Ježíš jí řekl: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít.
  • 26A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?“
  • 27Řekla mu: „Ano, Pane. Já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět.“
  • 28S těmi slovy odešla, zavolala svou sestru Marii stranou a řekla jí: „Je tu Mistr a volá tě.“
  • 29Jak to Marie uslyšela, rychle vstala a šla k němu.
  • 30Ježíš totiž dosud nedošel do vesnice, ale byl ještě na tom místě, kde se s ním Marta setkala.
  • 31Když viděli Židé, kteří byli s Marií v domě a těšili ji, že rychle vstala a vyšla, šli za ní; domnívali se, že jde k hrobu, aby se tam vyplakala.
  • 32Jakmile Marie přišla tam, kde byl Ježíš, a spatřila ho, padla mu k nohám a řekla: „Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel.“
  • 33Když Ježíš viděl, jak pláče a jak pláčou i Židé, kteří přišli s ní, v Duchu se rozhorlil a vzrušen
  • 34řekl: „Kam jste ho položili?“ Řekli mu: „Pane, pojď se podívat!“
  • 35Ježíšovi vstoupily do očí slzy.
  • 36Židé říkali: „Hle, jak jej miloval!“
  • 37Někteří z nich však řekli: „Když otevřel oči slepému, nemohl způsobit, aby tento člověk neumřel?“
  • 38Ježíš, znovu rozhorlen, přichází k hrobu. Byla to jeskyně a na ní ležel kámen.
  • 39Ježíš řekl: „Zvedněte ten kámen!“ Sestra zemřelého Marta mu řekla: „Pane, už je v rozkladu, vždyť je to čtvrtý den.“
  • 40Ježíš jí odpověděl: „Neřekl jsem ti, že uvidíš slávu Boží, budeš-li věřit?“
  • 41Zvedli tedy kámen. Ježíš pohlédl vzhůru a řekl: „Otče, děkuji ti, žes mě vyslyšel.
  • 42Věděl jsem sice, že mě vždycky slyšíš, ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem, aby uvěřili, že ty jsi mě poslal.“
  • 43Když to řekl, zvolal mocným hlasem: „Lazare, pojď ven!“
  • 44Zemřelý vyšel, měl plátnem svázány ruce i nohy a tvář zahalenu šátkem. Ježíš jim řekl: „Rozvažte ho a nechte odejít!“
TOPlist