Znovuzrozené kostely – Kozlov

V seriálu Znovuzrozené kostely mapujeme sakrální objekty, které lidská nevšímavost, zloba či nenávist přivedly na pokraj zkázy. Přesto se však v posledních letech našli lidé, kteří si těchto žalostných staveb začali všímat a rozhodli se je zachránit. Příběh takto zachráněného kostela ve vesničce Kozlov u Toužimi na Karlovarsku nám bude vyprávět Petr Vaďura.

kostel

kostel Kozlov

Obec Kozlov působí na návštěvníka poměrně tristním dojmem, Kdysi zde byl zámeček, synagoga, osídlení poměrně husté. Dnes je to vesnice, která vypadá velmi smutně. Kostel Nanebevzetí Panny Marie sousedí s ošklivým komunistickým panalákem.

Více informací nám poskytne pan Vlastimil Pajma z Občanského sdružení Kostel Kozlov.
Vlastimil Pajma: Střecha už nefungovala tak, jak by měla, do kostela nám začalo zatékat.

Můžeme se podívat dovnitř?
Samozřejmě, podíváme se.

Vstupujeme do lodi. Je zde tma, protože okna jsou zabedněna, ale přesto je vidět v presbytáři nádhernou gotickou klenbu.

Jak vás napadlo začít se o kostel starat?
Vlastimil Pajma: Z iniciativy místních občanů vzniklo Občanské sdružení Kostel Kozlov a to začalo pracovat na jeho záchraně.

Členem Občanského sdružení Kostel Kozlov je také pan Jiří Šírl. Pane Šírle, řekněte mi, jak záchrana kostela probíhala?
Jíří Šírl: Ve spolupráci s majitelem (obcí) postupují první rekonstrukční práce. Je opravená kompletně celá střecha kostela, takže je zakonzervovaný, a teď se bude řešit další postup prací.

Odkud berete peníze?
Jíří Šírl: Z rozpočtu obce a hlavně díky státním dotacím se daří tento kostel zachraňovat.

To, co není vidět v každém kostele, jsou dvě kruchty, z nichž ta spodní přechází i do lodě.
Jíří Šírl: Ano, je to jedna z takových zajímavostí kozlovského kostela – právě ta dvoupatrová rozměrná kruchta, která sloužila pro sbor, jenž zde doprovázel bohoslužby zpěvem. A samozřejmě to horní patro bylo vyhrazeno varhanám.

Pane Pajmo, máte už nějakou představu o tom, jak bude kostel využíván, až se jej podaří opravit?
Vlastimil Pajma: Ano, chtěli bychom pokračovat v koncertech, které jsme pořádali u příležitosti svátku kostela, Nanebevzetí Panny Marie, to je vždycky v polovině srpna. Dále potom jsme předpokládali, že bychom tady v kapli mohli uspořádat nějakou stálou výstavu, v které by byly zakomponovány i ostatní obce.

Pro místní obyvatele začíná kostel hrát nějakou roli? Začínají jej vnímat jako součást té obce? Je pro ně už důležitý?
Vlastimil Pajma: Určitě, místní obyvatelé se zapojili do těchto iniviativ, i co se týče úklidu kostela, úklidu okolí a potom samozřejmě v účasti na dnech otevřených dveří.

Jak je možné, že takový unikátní kostel dospěl do tak strašného stavu?
Jíří Šírl: Je to typický příklad tady z pohraničí. Takových kostelů je tady celá řada a některé neměly to štěstí jako tady kozlovský kostel, že přečkaly tu dobu. Je to tím, že tady došlo k výměně obyvatelstva, takže ti nově dosídlení lidé neměli vztah jednak k tomu místu samotnému, a ani po té náboženské stránce tady prostě nevznikla ta farní komunita, která se kdysi o ty kostely starala a pečovala o ně.

TOPlist